Alois Čoček

* 1925  †︎ 2016

  • „S takovou volovinou. S námi byl jeden hoch, který nebyl moc na manuální práci. Pepík Vopařil, Pražák. Psal básničky a chtěli ho tam vzít. Byl z Prahy a měl tam jakýsi spojení. Manželka mu posílala špek a takové. On říkal: ,Podívej se. Oni mě tady filcujou a berou mi to. Vem to k sobě.‘ Tak jsem to vzal a vybrali mě. Tak jsem šel na týden do korekce.“

  • „Jak jsem byl vyučený, tak jsem šel dělat do cihelny v Hranicích. Byl jsem v cihelně. Ale vedle soused z chalupy byl v Německu. Dělal výpravčího v Hranicích, už byl rok ’43 a on byl v Norimberku. Přišel na dovolenou a už se mu tam nechtělo jít zpět. Neměl otce a byl švec. Jeho matka vedla tu ševcovskou živnost a měla tam dělníky, kteří ty boty spravovali. Jak na dědině. Potom přišel ten její syn na dovolenou a už nechtěl jít zpátky. Ale hledal, kdo za něj půjde do Německa. Já jsem říkal, že bych šel. Udělali to tak, že jeho dráha propustila a šel za mě do cihelny. S tím, že bude dělat tři dny a tři dny bude mít na živnost. Místo něj mě vzali k dráze a jel jsem do Norimberka na to jeho místo.“

  • „Ani jsem tomu nevěřil, že je to možný. Bombardovali. Koleje rozbité, troleje strhané. Tam byla samá elektrika. A za půl dne už jely vlaky. Ne všechny, ale už jedna kolej, druhá kolej. A už to zase jezdilo dál a už se to spravovalo. Nebyly to dobrý pocity. Chodili jsme třeba do města a byla tam chalupa, a druhý den tam nebylo nic.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 11.09.2013

    (audio)
    délka: 01:36:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy železné opony - Iron Curtain Stories
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všichni bratři skončili ve vězení

Alois Čoček se narodil v roce 1925 v obci Střítež nad Ludinou, která leží poblíž města Hranice. Za války odešel dobrovolně na práci do železniční stanice v Norimberku, kde byl svědkem několika spojeneckých náletů na město. Krátce po válce narukoval do základní vojenské služby v Olomouci. V březnu roku 1949 ale zběhl a pokusil se utéct do Bavorska. U Domažlic byl zadržen a následně odsouzen na deset let vězení. Prošel věznicemi v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a nápravně pracovními tábory u uranových dolů na Jáchymovsku. Počátkem listopadu 1953 ho podmínečně propustili, ale již v srpnu 1954 byl znovu zatčen. Jeho mladší bratr Josef Čoček ho totiž jako agent americké tajné služby MIC kontaktoval a požádal o podávání informací. Ačkoliv Alois Čoček podle vlastních slov bratrovi nikdy žádné informace nepodal, v prosinci roku 1954 ho odsoudili k dvanácti letům vězení. Většinu trestu potom strávil v nápravně pracovním táboře Bytíz. Propuštěn byl až v roce 1960 na amnestii prezidenta republiky. Ve vězení tak celkem strávil více než deset let svého mladého života. Po propuštění pracoval u Dopravních staveb Olomouc a od roku 1962 jako tesař u Vítkovických železáren. Alois Čoček zemřel 23. února 2016.