Mysleli jsme, že z Terezína dorazí do Švýcarska další vlaky. Ale žádný už nepřijel...
Renata Alžběta Chotaš (která v Německu používala jméno Renate Elizabeth) se narodila 14. listopadu 1932 v Praze. Vychovávala ji rozvedená matka Květuše Fialová, amatérská fotografka. Jako desetiletá byla Alžběta coby Židovka deportována s matkou a bratrem do Terezína. Zřejmě díky matčinu vztahu s mužem, který v hierarchii ghetta zastával významné postavení, se rodina vyhnula transportu do Osvětimi. V únoru 1945 se naopak Alžběta s matkou i bratrem dostali mezi 1200 vězňů, kteří byli vybráni pro transport do Švýcarska, kde našli útočiště. Zde se dočkali konce války. Po válce Alžběta studovala gymnázium a výtvarnou školu, vystřídala různá zaměstnání. V roce 1951 se pokusila se svým snoubencem a přáteli utéct přes hranice na Západ, ale byli zadrženi a Alžběta byla rok vězněna na Pankráci. Poté pracovala v podniku Koh-i-Noor. Třikrát se provdala, jejím druhým manželem byl spisovatel Theodore Wilden, syn československého diplomata v Řecku a autor špionážních románů. Po jeho boku vedla Alžběta v Praze bohémský život, stýkala se s umělci a osobnostmi z nejrůznějšího prostředí. Díky jeho řeckému občanství mohla také cestovat na Západ. Zřejmě koncem šedesátých let emigrovali do západního Německa a Alžběta se usadila v Hamburku, kde se jí podařilo získat od německého státu finanční odškodnění za věznění v Terezíně. Narodila se jí dcera Barbara. S Theodorem Wildenem se rozvedla a provdala se za českého herce Norberta Chotaše, kterého znala již před emigrací. Rozhovor s ní natáčela Paměť národa v Hamburku roku 2018.