Karel Chlebik

* 1925

  • „Nakonec Angličané mě zajali…“ (tazatel) „Překvapilo vás něco u těch Angličanů?“ „Překvapilo, to máte pravdu. Jak nás vedli, několik kilometrů jsme pěšky šli, a jak jsem viděl sklady té munice a potravin a toho benzínu, tak se mi to v hlavě nemohlo vměstnat, co všechno tam bylo.“

  • „Toto, co vy byste myslel, Češi, Poláci a Němci, to nikdo tam nezjišťoval. A jestli jsem tam měl nějakého dobrého kamaráda? Ten, kdo byl vedle mě, ten byl kamarád.“ (tazatel) „Byl to Polák, nebo Čech?“ „To byl Němec. Ale tak se modlil jak já. Než jsem se dostal do zajetí, tak jsme den předtím dělali protiútok a zůstali jsme z desíti, jako z družstva, zůstali jsme tři. Kamarád můj z Horního Slezska, tak jak my tu mluvíme, jsme leželi, ten dostal... Jenom vyslovil: ‚Moja mama, moja mama...‘“

  • „Byl jsem nasazený na úseku Cassino, byl to těžký úsek, o vodu byla velká nouze, našli jsme tam v jedné dolince... jak se to po česky nazývá... bombentrichter... kráter od bomby, kde se nacházela taková rezavá voda, která nám velice chutnala.“ (tazatel) „Kdy začala ta největší vřava?“ „Největší vřava byla skoro každý den. A útok začali Angličané provádět, to vím též přesně ... 11. května 1944. Jako obyčejný voják jsem to viděl tak, že jsem nevěřil, že ještě minutu přežiju. Strach pravděpodobně má každý, hrdiny jsem neviděl, aby někdo ... tak dělal, to jsem neviděl. Každý zkoušel nějakou modlitbu, protože ten konec ... jsem viděl tak, jak teď vidím vás. Přes den jsme seděli v takové ďuře a nikdo se neodvážil ani malíček vystrčit. Protože se dívali na něho. Takže byly takové podmínky, že jsme jídlo dostávali jenom v noci. A konzervy, to vám povím, které jsme si měli k obědu ohřať na lihovém vařiču, ty se nevyhazovaly. Ty se používaly potom, když ve dne se mi chtělo na stranu, tak jsem do toho a vyhodil to. A nedostatek vody … až jsme objevili ten kráter s tu rezavku, už bylo … od masky tu plechovku a s tím jsme šli na vodu. Ta fronta tam stála skoro půl roku na jednom místě. Jenom dělali raz ti nějaké útoky, raz ti. Ale ta byla na jednom místě pořád, až potom v tom květnu se to pohlo.“

  • „Jako děcko jsem chodil do školy, do polské obecné, a na dědině to bylo tak, že děcka pracovaly. To znamená, že jsem po škole pásl krávy a musel pracovat. Moc dobře si pamatuju 1. září. Pásl jsem krávy a nade mnou lítaly německé štukasy, což bylo kdysi letadlo unikát, tak jsem ták mával jim, bo jsem viděl letadlo.“

  • „V roce 1943 si vzala matka, vdova, folksistu (Volksdeutsche – muže, který se hlásil k německé národnosti), protože byly obavy, že budeme vysídleni. A já jako že jsem mladý a že už mě vojna nestihne. Nebylo temu tak, byl jsem jako Volksdeutsche povolán roku 1943 do německé armády. Narukoval jsem do Francie, tam jsem prodělal výcvik... Ten si dneska žáden nedovede představit. Cvičili nás Němci, byli jsme promíchaní Volksdeutsche a Reichsdeutsche dohromady... Výcvik, to žáden nepochopí, to ani parašutisté nemají a tak dále. Třebas pětkrát za noc vstávat, obléknout se a do sklepa, protože byl fliegeralarm (letecký poplach). A to musel být (člověk) ustrojeny a zase, jak to přešlo, zeblečeny. A potom další věc bylo jídlo. Jídlo bylo vélice vélice mizerné! To dneska lidi nepapají. Eintopf a komisárek na tři chlapy. Večer jsem ho snědl a ráno o hladě!“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Horní Suchá, 10.09.2008

    (audio)
    délka: 32:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Chodím do kostela, ale Bůh je pojem, kterému nerozumím...“

Karel Chlebik
Karel Chlebik
zdroj: Pamět národa - Archiv

  Karel Chlebik se narodil v obci Albrechtice mezi Ostravou a Českým Těšínem v roce 1925 v polské rodině. Otec byl horník a matka v domácnosti. Měl tři sourozence - dvě sestry a jednoho bratra. Základní školní docházku nedokončil, protože v posledním roce školy vypukla válka a Karel Chlebik jako chlapec polské národnosti nesměl pokračovat. Byl nuceně nasazen, odešel na šachtu do dolu Franz. Po smrti otce se matka znovu provdala za muže, jenž se přihlásil k tzv. Volksliste. Karel Chlebik coby tzv. Volksdeutsche v roce 1943 narukoval do německé armády. Po výcviku ve Francii byl odvelen na západní frontu do Itálie. Půl roku strávil v zákopech u Monte Cassina. Při anglické ofenzivě byl 11. května 1944 zajat. Mezi zajatci probíhal nábor vojáků do spojenecké armády. Karel Chlebik vstoupil do II. armádního sboru generála Anderse, který postupoval na sever. Prodělal ženijní výcvik a získal řidičské oprávnění. Jako voják u štábní jednotky se již nedostal do přímých bojů. Do vlasti se vrátil v roce 1946. Práci našel ve Vítkovických železárnách, kde byl zaměstnán až do odchodu do penze v roce 1985.