Antonín Chládek

* 1949

  • „11. září 1973 jsem byl právě na cestě autobusem do restaurace, což bylo od našeho bydliště takových deset kilometrů. Jel jsem do práce ráno, řekněme v devět hodin. A nic zlého netuše na první křižovatce, na prvních světlech, stál tank a že se dál nesmí. Tak šofér obrátil a jeli jsme domů. Tam jsem si pustil rádio a zjistil jsem, že došlo ke státnímu převratu. Převrat byl víceméně opravdu převratem násilným, včetně toho, že bombardovali prezidentský palác, kde byl Allende s hrstkou svých věrných. A že to bylo připravené dlouho dopředu se poznalo třeba podle toho, že v některých měděných dolech, který byly blízko Santiaga, lidi dělali od pondělí do pátku a víkend měli volný, zase v pondělí nastoupili. No a těm lidem, který takhle přišli v pondělí do práce, tak tam stál nějaký poddůstojník a říkal: ‚Ty ne, ty jo, ty ne.‘ To už měli přes odbory zmáknutý, kdo a jak.“

  • „No a to už bylo tak někdy okolo toho září, října 1968 a já jsem pořád rozprávěl s těma kámošema, jako že by to chtělo někam odejít. Ale můžu upřímně říct, že to nebylo z ňákýho politickýho naštvání. V mým případě to byla jakási touha po dobrodružství. Odjet. Mámě jsem říkal: ‚Milá maminko, na vojnu mě nevzali, stejně bych byl dva roky pryč, tak já odjedu a třeba se za dva roky vrátím.‘ Ale že by to bylo vykresleno ostře emigračně, to nebylo. No tak jsem si koupil lístek na Vindobonu, pasy se tenkrát vydávaly, jel jsem na Smíchov na rakouské velvyslanectví, kde byla fronta asi 500 lidí. Tam jsem dostal vízum do pasu a jel jsem. Vyměnil jsem si tehdy, já už nevím kolik to vyměňovali, asi 70 šilinků na turistickou cestu a ňáký zvláštní jiný prostředky jsem neměl. No a odjel jsem do Vídně, kde jsem byl zatčen a umístěn do basy – normální vyšetřovací vazby a tam jsem byl asi týden. Z důvodu potulky – úřední důvod byla potulka. ‚Máte peníze?‘ To mi říkal komisař. Já jsem říkal: ‚Nemám.‘ Tak to tady budete muset přespat, říkal. A já jsem byl člověk tak naivní, že jsem si myslel: přespat, no to je jako tady někde v kanceláři, tady nějakou postel a já tady přespím. Ale když mi říkali, abych si sundal tkaničky od bot a pásek, tak mi bylo jasný, že to bude basa. No tak jsem byl asi čtyři nebo pět dní v té vazbě, než přijel autobus, který svážel všechny takovéto týpky, jako jsem byl já, do utečeneckého tábora Traiskirchen, což je kousek od Vídně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 06.01.2019

    (audio)
    délka: 01:29:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z Ústí nad Labem do Chile a zase zpátky

Antonín Chládek v Chile
Antonín Chládek v Chile
zdroj: Archiv A. Chládka

Antonín Chládek se narodil 30. června 1949 v Ústí nad Labem do rodiny drogisty a právě pod vlivem otcova zaměstnání vystudoval chemii. Pracoval v ústeckém podniku Chemopharma. V říjnu roku 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy, Antonín Chládek emigroval do Vídně. Zde byl krátký čas zadržován kvůli potulce. Na sklonku roku 1968 vycestoval do Chile. Naučil se španělsky, začal pracovat v bakteriologickém ústavu, našel si manželku. Po vojenském puči generála Pinocheta, který v září roku 1973 svrhl dosavadní levicovou vládu, se ale se ženou a prvorozeným synem rozhodli vrátit zpátky do Československa.