Marta Čermáková

* 1930

  • „Když mně zakázali učit náboženství, tak mě pozvali na krajský národní výbor. A tam do mě tajemník hučel dopoledne i odpoledne jednu jedinou věc. Abych podepsala, že jdu ze zdravotních důvodů, že mě nevyhazují. A já jsem to nepodepsala. Ale teprve až teďka, když poslouchám, jak se ty věci děly, teprve si uvědomuju, že kdybych to byla podepsala, tak by mě považovali za spolupracovnici. Takže mnozí lidé, kteří jsou třeba na nějakým seznamu, tak s tím ani vůbec nemají nic společného. Někdo ne, to nemůžu říct. Ale vím, že když šel na oběd, tak mě pustil ven, a ještě mě tam pozval odpoledne a hučel do mě ještě odpoledne. Celou dobu. Říkal mně, že když to nepodepíšu, tak nikdy nebudu moct učit náboženství.“

  • „Levínská Olešnice sousedí s pohraničím. Tam to bylo napjatý. Co takovou vzpomínku, která je zajímavá, to je, že když zabrali, pamatuju si úplně teda přesně, když přijeli vojáci, když byl Mnichov, tak jak se vrátili, jak byli rozpuštěný, přijeli domů. Plakali všecky, ale věděli, že by to jinak nebylo možný. Tak to byla taková ta tíha. Potom zavírali pohraničí a vedle nás akorát končila silnice, dál jsme nemohli. U Starý Paky už to bylo německý, ale ne celý, jenom na nádraží. Čistě za tou Levínskou Olešnicí byly hranice, tam hlídali němečtí vojáci. A když dělali kolíky, vyměřovali hranice, tak na konci vesnice byl nějaký sedlák, který když viděl, že mu sebrali kus pole, tak si říkal, že to je škoda, tak v noci šel, kolíky vyndal a trochu si to upravil podle svého. Své jim nechtěl dát, a tamto ať si vezmou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dvůr Králové nad Labem

    (audio)
    délka: 58:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Hmotně jsme vysoko, dokážeme mnoho věcí. Ale morálně a duchovně jsme zaostalí

Marta Čermáková před kostelem - fotka z mládí
Marta Čermáková před kostelem - fotka z mládí
zdroj: Archiv Marty Čermákové

Řádová sestra Marta Čermáková se narodila 27. července 1930 v obci Bystrá nad Jizerou poblíž Semil a ve čtyřech letech se s rodinou přestěhovala do nedaleké Levínské Olešnice. Vnímala vypjatou atmosféru ve dnech mnichovské dohody, v jejímž důsledku se Levínská Olešnice stala pohraniční obcí. Po válce se rozhodla pro duchovní cestu a stala se řeholnicí. Poté, co v roce 1950 komunisté násilně zlikvidovali křesťanské řády, pamětnice musela oficiálně přestat s výukou náboženství. Nadále ale docházela vyučovat do rodin.