"Marie Čechová, když jsem byla vdaná, a teď jsem Syslů. Když jsem přijela z Čech, tak jsem neměla dokumenty o svém sňatku v Německu, tak proto to tady není platné. Tak jsem se začala zase psát jako když jsem se narodila – Marie Syslová. Tak se jmenovali moji předci a já to jméno mám po svém tatínkovi."
"V roce 1968, pracovala jsem na Molotě, když tam poslali ty tanky, říkala jsem si, že asi začne válka. Ty naši neustoupí a bude válka. Poslali tam tanky a Češi se s tím nesmíří. Pamatuju si, jak jsem tam tenkrát byla, jak byli na toho Hitlera nadávali. A Sovětský svaz tenkrát vítali a měli ho rádi. Ale když tam poslali ty tanky, ne ne, to se k nám budou chovat, jako se chovali tenkrát k tomu Hitlerovi. A tak se to i stalo."
"Maminka se vždycky snažila zjistit, kam tatínka odvezli, ale nikdy se nic nedozvěděla. My jsme ještě děti byly v třidátém sedmém roce. My jsme nikam nechodily, ale maminka chodila všade. Ptala se, kde je. ‚Není, vsjo. Něpostupal v ťurmu, něpostupal v NKVD. Něpostupal. Ně tu jego.‘ Jak ho tam vzali, tak ho vyvezli a rozstříleli. Protože hodně říkal: ‚Za čto meňa vzali, za čto, za čto meňa vzali...?‘ Za jazyk, že hodně mluvil a hodně chtěl vědět a znát, za co ho posadili."
"V Borisovce měli velký dům. A chtěli je rozkulačit, když přišly kolchozy, že ‚Sysla nado kulačit‘. A lidi začali vystupovat, že né, když byl hlad, u nás krávy nemohly stát hladem. A on měl hodně sena, hodně měl zrna, tak vždycky říkal, ty můžes hlad trpět, ale ten dobytek nemůže. Ber, kolik potřebuješ slámy, a krm. Až (se ti) urodí (říkal dědoušek), tak (to) vrátíš. Nu, i lidi nechtěli, říkali, že ne, kulačit ho ne, on nám pomáhal, dědoušek. Když se mi polámalo kolo a já jsem mu měl dát za to zrno, peníze nebral, ale zrno. Tak on vždycky říkal, že až se ti urodí, tak dáš. Tak dědečka nekulačili."
"O mně řekl (manžel), že jsem Češka, ale já jsem řekla, že jsem Ruska. Tak jsem musela zůstat v komandatuře, zatímco ostatní Češi odjeli vlakem, aby se připravili na vstup do armády. Říkala jsem si, co asi budu dělat? Pojedu asi do Ruska sama. No, v tom se objevil Čestmír a opět mě odvedl do tábora."
Česká krajanka Anna Marie Čechová-Syslová se narodila v roce 1925 v Borisovce u Novorossijsku v Sovětském svazu, kde v dětství prožila kolektivizaci a stalinské represe, které jí sebraly otce. Během 2. světové války se jako nuceně nasazená dostala do Königsbergu, kde se seznámila se svým manželem Františkem Čechem z Brna, s nímž po válce odešla do Československa. Tam prožila několik let, ale jakožto občanka SSSR se pod nátlakem rozhodla k návratu do své domoviny, kam měla odjet i se svojí rodinou. Poté co manžel ještě v Československu zemřel, ona sama musela zůstat v Novorossijsku i se svými třemi dětmi narozenými v Brně.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
