PhDr. Michal Čakrt

* 1948  

  • „Jsem dělal v nějakém výzkumném ústavu, do něhož v době mé vojny nastoupil jeden můj kamarád, syn ministra z osmašedesátého roku. Udělal konkurz, a do tří neděl ho vyrazili, jak mi někdo sdělil, na razantní zásah StB. To bylo v roce 1977 nebo tak něco. On se pak někde uchytil a já jsem tam pak nastoupil, někdo mě tam nalanařil, tuším, že to bylo v roce 1983. Říkal jsem si, že to je už dlouho, co ho vyrazili, to už snad slehlo. Tak jsem tam nastoupil, a stalo se přesně to samé. Byl jsem ve zkušební době vyhozen na razantní zásah StB. To se tak jako prosáklo, můj šéf mi to řekl takovým způsobem, že jsem to musel brát jako oficiální. Tvrdil, že jsem vlastně porušil podmínky konkurzu, které jsem splnil. Že bylo shledáno... a tak dále. Přitom je na tom zajímavé, že můj šéf byl předseda celého toho výzkumáku, a to byl největší výzkumák v republice, ten zaměstnával 1400 lidí, takže to byla nějaká šajba. Byl to nesmírně slušný člověk – kdyby ho chtěl někdo pomlouvat, tak já se ho zastanu pod svým jménem. On mě tam chtěl mít soukromě, takže mi vždy po dvou měsících prodlužoval úvazek, což mi v té době velmi pomohlo, protože má žena ležela s rizikovým těhotenstvím, jenom ležela a sotva se dobelhala z postele na záchod. To byl jediný pohyb, který udělala, krom toho, že jsme ji vozili na nějaké prohlídky. Krom toho tam zavřeli školku, takže bylo daleké dojíždění s tou starší. No, byla to těžká doba. Žádat někde o místo s tímto omezením bylo obtížné, protože to jsem nemohl slíbit, ani že tam budu pracovat osm hodin. Tak on mi to takhle prodlužoval, já jsem mezitím hledal. Jediný, kdo mi nabídl tehdy místo, byl Miloš Zeman, se kterým jsme se tenkrát docela dobře znali, ale ještě za mizernější výplatu, než jsem měl. A ta byla dost mizerná. Tak jsem tam tak nějak přežíval. A tam byla snůška těchto kádrových bankrotářů.“

  • „My jsme mu chtěli jít otevřít a zrovna šel nějaký soused, možná domácí, ven, vpustil ho dovnitř a váhal, co s těmi dvěma, co šli za ním. On se na něj usmál a řekl: ‚Klidně můžete zavřít, to jsou jenom fízlové.‘ Ale dohonili ho ti fízlové, no. Když mámu sebrali, tak jsem běžel za ním, protože jsme neměli v té době telefonické spojení. Tam před jeho dveřmi seděli ti dva fízlové, tak jsem předstíral, že jsem se nějak spletl. Naštěstí jsem v tom baráku měl kamaráda, tak jsem k němu šel na návštěvu.“

  • „Já jsem byl tenkrát maturant. To víte, že jsme to vnímali velice intenzivně, prožívali jsme to, sledovali jsme noviny. Vzpomínám, že jsme měli ve čtvrtek první hodinu občanskou výchovu a ve čtvrtek vycházely Literárky. Já jsem chodil do školy v Praze 1 v Betlémské a vždycky někdo měl službu, šel do Československého spisovatele a přinesl stoh těch Literárek a hodina probíhala tak, že jsme všichni četli ty Literárky a pak, poslední čtvrt hodiny, se o tom diskutovalo. Tak jsme to prožívali. Rušilo se na škole ČSP a ČSM. Samozřejmě jsme to všichni prožívali a hltali, chodili jsme na ty mítinky ve Slovanském domě a v tehdejší Fučíkárně a všechno.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    kavárna Eden, 01.09.2014

    (audio)
    délka: 54:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kádrový bankrotář

PhDr. Michal Čakrt se narodil v říjnu 1948 v Havlíčkově Brodě. Jeho matka Gertruda Sekaninová-Čakrtová (1908-1986) byla komunistická politička a diplomatka, od 70. let signatářka Charty 77 a disidentka. V letech 1948-1957 pracovala jako náměstkyně ministra zahraničních věcí. V roce 1957 byl otec vyšetřován z účasti na špionáži, obvinění neunesl a spáchal sebevraždu. Matka v roce 1957 přestoupila na ministerstvo školství, kde pak pracovala až do roku 1969, kdy po prověrkách odešla do penze. Michal Čakrt po maturitě v červenci 1968 odjel do Spojených států amerických, kde získal stipendium, a po roce studií se v létě 1969 vrátil do Československa. V letech 1969-1976 studoval sociologii a politickou ekonomii na FF UK v Praze, v letech 1976-1977 absolvoval základní vojenskou službu. Matka v lednu 1977 podepsala prohlášení Charty 77 a aktivně se zapojila do práce disentu. Díky matce se částečně pohyboval na pomezí disentu a undergroundu, anonymně přispěl několika sociologickými studiemi do samizdatových tiskovin. Michal Čakrt se profesně zabýval sociologií bydlení a později se věnoval managementu práce. Do roku 1983 pracoval ve Výzkumném ústavu dopravního inženýrství, od roku 1983 ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky. Po roce 1989 založil poradenskou firmu, poradenství a managementu práce se věnuje dosud.