Věra Burešová

* 1928  

  • „Pak jsme se dozvěděli, že ve vedlejším baráku, kde byl noční podnik Srdíčko, našli zbraně. A bylo tam sto dvacet lidí v krytu. Němci řekli, že když se k nim nikdo nepřihlásí, tak – nevím, jestli to hodili do nějaké větrací šachty nebo kam, zkrátka to tam našli – tak že postřílejí celý kryt. Bylo tam sto dvacet lidí. Tak se přihlásili dva lidi, že to jsou jejich zbraně. Odvedli je na dvorek a tam je zastřelili. A jeden z těch zastřelených byl tatínek Jirky Bureše, kterého jsem si vzala. To jsem tenkrát nevěděla...“

  • „Bylo tam francouzské okno až dolů a za ním prostor asi metr, aby tam šlo normální světlo, aby to nebylo úplně utopené. A tehdy právě začali sem do Prahy jezdit ‚enderáci‘. Byl jich plný hotel. Jak se tam dostali, nevím, ale najednou byl plný hotel. Začala je různě honit policie a stalo se mi, když jsem jednou sloužila, tak byl najednou takový šum a rána, jako když někdo skočí. A nějakej mladej kluk skočil seshora z ulice před to okno a říkal: ‚Honí mě policajti, nezlobte se na mne.‘“ – „Mluvil česky, nebo německy?“ – „Mluvil česky. Já povídám: ‚No tak víte co? Tak pojďte.‘ Tak jsem ho vyvedla personálním vchodem. Šla jsem nahoru do recepce a ptám se, co se to děje venku? Protože tam nebylo nic slyšet. Tak jsme viděli davy lidí a policajty mezi nima venku před hotelem, protože on je na nábřeží, tak tam to bylo dost živý.“

  • „Najednou jsme slyšely, že to hučí – byla slyšet letadla. A najednou taková hrozná rána. Roleta se vyklonila dovnitř a rozbila sklo a dveře. A slyšely jsme, jako když nad náma něco bouchá, propadá se. Tak jsme s tou Věrkou stály u kastrůlků a nehnuly se. A jen jsme slyšely, jak padá jedno poschodí za druhým. Tak jsme si myslely, že je to u nás. Pak byl klid, otevřely jsme dveře na chodbu, a nebylo tam vůbec vidět. Omítka, všechno bylo černé. A lidé běhali po schodech, protože nikdo do krytu nešel. Všichni lidé běhali seshora dolů, a tak jsme viděly, že je zle.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nový Jáchymov, 05.07.2020

    (audio)
    délka: 59:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Nový Jáchymov, 06.07.2020

    (audio)
    délka: 01:02:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Nový Jáchymov, 04.07.2021

    (audio)
    délka: 01:46:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Prožila jsem bombardování Prahy i Pražské povstání

Věra Burešová, druhá pol. 50. let
Věra Burešová, druhá pol. 50. let
zdroj: archiv pamětnice

Věra Burešová, rozená Harudová, přišla na svět 24. června 1928 v Kublově na Berounsku. S rodiči ale vyrůstala v pražské Michli, kde otec provozoval restauraci Sparta. Věra od útlého věku cvičila v Sokole a později, v době jeho zákazu za komunismu, pokračovala v TJ Meteor Kačerov a účastnila se i spartakiád. V necelých sedmnácti letech prožila bombardování Prahy a také Pražské povstání. Ještě za války absolvovala dvouleté studium na Obchodní škole Cecílie Blochové a po válce hotelovou školu v Mariánských Lázních. Celý život se věnovala studiu a zdokonalování svých znalostí z anglického jazyka a působila v řadě pražských hotelů. V Palác hotelu Praha vedla učňovské středisko a v hotelu Budovatel pracovala jako recepční. I v pokročilém věku zůstala aktivní. V roce 2021 žila v Praze na Vinohradech.