Miloslav Bulva

* 1932  

  • „Když jsme přišli, tak vzhledem k tomu, že jsme byli ostříhaní dohola, tak jsme byli mezi spoluvězni pokládáni za nějaké vyvrhele, protože dohola byli v Zámrsku stříhaní jenom útěkáři. Druhý nebo třetí den nás už hnali na řepu, okrajovat řepu. A to jsme byli tak vyhládlí z Chrudimi, že jsme při okrajování řepy těmi srpy ukrojili i pro sebe a baštili jsme tu řepu, protože tady již na nás chtěli práci. Museli jsme dělat a naše tělesná konstituce, která zeslábla měsíčním pobytem v Chrudimi a nedostatečnými dávkami stravy, nám nedovolovala ani tu řepu okrajovat.“

  • „No tak jsme se několikrát sešli, uvažovali jsme o tom, co by se dělat mělo nebo mohlo, domluvili jsme se nakonec na výrobě letáků a na jejich rozšíření – vylepení na některých místech v Litomyšli – a uvažovalo se i o tom, že by se měly později rozšířit mezi obyvatele. V době, kdy se ten leták koncipoval a na cyklostylu tisknul, měl jsem zrovna zápal plic, takže jsem se toho nezúčastnil, ani té výroby, ani pak vylepení letáků, proto jsem asi dostal jenom ten rok. Pak jsem ten leták viděl, měl jsem ho i nějakou dobu u sebe. Předávali jsme si ho, aby nebyl pořád na jednom místě. Byla to část proslovu prezidenta Edvarda Beneše z anglického rozhlasu a přitom tam bylo poukázáno na to, že tak, jako naši otcové bojovali proti nacismu, tak by se mělo bojovat i proti komunismu a snažit se jim znemožnit jejich činnost.“

  • „Mně se nepodařilo, protože jsem neznal ty dva, co se mnou byli měsíc v Pardubicích, když jsme žádali v souvislosti s rehabilitací o dokázání toho, kolik jsme tedy seděli, tak mně se tento měsíc nepodařilo prokázat. Mně to celkem zkraje nevadilo, protože tam bylo za ten měsíc navýšení patnáct korun na zvýšení důchodu. Ovšem v roce 2005 nebo 2006 došlo k jinému zákonu, kde se vězňům přidalo 2500 Kč na důchodě, ale podmínka byla být aspoň rok vězněný. Mně ten měsíc schází. Tak jsem se obrátil na soud, ovšem soud jsem bohužel prohrál, čili ty 2500 nemám. Takže já mám dneska 9400 důchodu, což je tak průměrný dnešní důchod. Tuhle dobu musím doložit svědectvím spoluvězňů, jenomže já jsem ty dva neznal, ti už samozřejmě nežijí, protože tehdy jim bylo padesát, dnes by jim muselo být tak nejméně sto, StB neexistuje, čili bohužel 2500 měsíčně mně uniklo tímto způsobem. Takže tohle mě mrzí na současné justici a úřadech, že oni se mnou takhle zametli.“

  • „No tak já jsem byl zatčen a vyšetřován začátkem roku 1949, to jsme byli se školou na nějaké zemědělské brigádě. Najednou tam přijel Mercedes 170, sháněli Bulvu, tak jsem byl zatčen tímto způsobem. Jenomže to bylo zatčení jenom za účelem takového ne zrovna dlouhého výslechu. Přijeli pro mě asi v 10 hodin dopoledne, domů mě pustili asi v pět nebo šest večer. Výslech se odehrával ve škole, v jedné ze tříd, tam byli tři příslušníci StB, dva muži a jedna žena, a ti mě vyslýchali. Karel Metyš byl zatčen už dříve, ten byl – mám dojem – v Brně na StB. Samozřejmě jsem zatloukal, zatloukal, zatloukal. Přečetli mi – nebo mi dokonce dali přečíst – část z protokolu sepsaného s Karlem Metyšem a tam jsem se dozvěděl i věci, které jsem ani nevěděl: co všechno jsme dělali nebo měli dělat, třeba ty věci, které jsem nevěděl z důvodu mé nemoci, zápalu plic, když jsem se neúčastnil té letákové akce. Prostě to z něj vytloukli.“

  • „Co mě tam zajímalo, byl způsob domluvy mezi jednotlivými celami: prostě tam byly splachovací záchody, a když se vyždímala hadrem voda, která v míse a odpadu zůstávala, pak se dalo mluvit s patrem nad vámi a pod vámi, když udělali totéž. Byla na to už určená doba, kdy jsme věděli, že to budou mít i tam připravené. Tak se takhle hovořilo mezi celami. Bachaři o tom věděli, možná že to taky u nějakého záchodu poslouchali – to nevím, ale možná jo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Litomyšl, 11.07.2008

    (audio)
    délka: 01:12:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„24. února 1948 na našem gymnáziu studenti nestávkovali.“

Miloslav Bulva
Miloslav Bulva
zdroj: autorka: Dominika Horáková

Miloslav Bulva se narodil 30. 11. 1932 v Litomyšli v rodině soukromého zemědělce, stejně jako oba rodiče se stal členem Církve československé. Po druhé světové válce vstupuje do Skautu, jeho členem je až do zániku Skautu v roce 1948. Těsně před únorovými událostmi roku 1948 se spolu se spolužáky z reálného gymnázia v Litomyšli účastní bojkotu generální stávky, která je pořádána na podporu komunistických ministrů. Po komunistickém převratu stojí u zrodu skupiny, jež si klade za cíl výrobu a rozšiřování letáků. Dalšími členy této skupiny jsou Karel Metyš, Zdeněk Vašíček (spolužáci z gymnázia) a Ota Rozkošný (absolvent průmyslové školy v Litomyšli). Ke skupině se později přidali i Jan Pech (student průmyslové školy) a Bohuslav Chaloupka (obchodní příručí). Samotné výroby a distribuce letáků se však Miloslav Bulva z důvodu zápalu plic nezúčastnil. Obsahem letáků byl apel na svolání nových demokratických voleb pod patronací OSN, další leták se inspiroval myšlenkami Edvarda Beneše. K prozrazení došlo zřejmě v létě roku 1949, kdy byl Karel Metyš zatčen, Miloslav Bulva ho následoval o půl roku později. Ještě před procesem, v létě roku 1950, strávil Miloslav Bulva měsíc ve vazební věznici v Pardubicích. Následovalo měsíční zadržení ve vazební věznici v Chrudimi. Státní soud s tzv. skupinou ATA, do níž byla počítána i skupina pana Bulvy, se konal v říjnu 1950 ve Smetanově domě v Litomyšli. V tomto vykonstruovaném monstrprocesu „Stříteský a spol.“ byly spojeny tři nezávislé studentské protirežimní iniciativy a za jejich duchovního vůdce byl označen rektor piaristické koleje Stříteský. ATA měla podle rozsudku hledat napojení na teroristickou skupinu tzv. budislavských Jánošíků a hromadit zbraně za účelem narušení lidově demokratického zřízení. Miloslav Bulva byl odsouzen na jeden rok odnětí svobody, který jako mladistvý vykonal v nápravném zařízení pro mladistvé v Zámrsku. Zde pak vykonával zemědělské práce. Režim v Zámrsku byl založený na Makarenkových metodách převýchovy mládeže s přísným každodenním režimem, zaměřeným na práci a politické školení, dodržování pořádku a čistoty. Po propuštění již nebylo panu Bulvovi umožněno dostudovat, měl na výběr ze dvou pracovních odvětví: stavebnictví, nebo doly. Miloslav Bulva se rozhodl pro stavebnictví a nastoupil jako nádeník na pile v obci Řídký. Později, když s nemalými potížemi získal řidičské oprávnění, se stal na osmnáct let řidičem nákladních vozidel.