„Když jsme měli všechna ta odvolání – městský národní výbor, krajský národní výbor a všude zamítnuto –, tak se ženské dohodly, že napíšou dopis Ladislavu Zápotockému, to byl bratr prezidenta. On rád jezdil do Pastvin o prázdninách na dovolenou, rybařil tam nebo nevím, co tam dělal. A tak dopis sepsaly a předaly mu to. A díky tomuto dopisu se to dostalo až do prezidentské kanceláře. A tam nakonec... takže v půlce září mi přišel dopis, do té doby jsem nevěděla, co budu dělat –, že můžu nastoupit [do] gymnázia. Ale jen do gymnázia v Králíkách, kde budu bydlet v internátě – to znamená mimo rodinu.“
„Táta byl odsouzený na šest let a 50 000 korun pokuty a propadnutí 4/5 majetku, děda na pět let, 40 000 korun pokuty a také propadnutí 4/5 majetku. Dědečka naštěstí neodvedli do vězení, byl už nemocný, ranila ho mrtvice. Tátu odvedli do Jáchymova na důl Prokop. Návštěvy k němu byly příšernost sama. To jsme jednou [jely] do Lokte s mámou. Pak [s ním zůstaly jen] deset minut, za mřížemi [byl] daleko – pokud nás k němu vůbec pustili. Byla to hrůza.“
„18. září 1950 si přišli pro mého tátu. Protože měli obavu, aby ho nezatkli v bytě, tak si počkali, protože on byl stále v tom divadelním spolku a v Sokole a všude možně. Tak si pro něj přišli do divadla. Zrovna hráli Vojnara. On hrál Vojnara. Tak si pro něj přišli po představení – byla neděle. Hned v pondělí ráno 19. září byla domovní prohlídka, rabování u nás v domě, prostě blázinec. Současně sebrali také další velké obchodníky: Langra, to byl potravinářský krám, a Mazuru, to byl textilní krám – všichni na náměstí. A udělali z toho obrovskou senzaci. Vyrabované zboží nacpali do výkladních skříní a říkali: ‚Podívejte se, co si ti buržousti schovávali.‘ No samozřejmě táta s dědou před Němci něco honem schovali, třeba dětské kočárky, protože Němci potřebovali všechno.“
Ing. Zdeňka Buchmüllerová se narodila 14. listopadu 1938 v Žamberku. Pochází z rodiny živnostníků, kteří vlastnili prosperující železářství a zámečnickou dílnu v Žamberku. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla rodina postižena znárodněním majetku, vystěhováním a perzekucí. Otce Adolfa Buchmüllera v roce 1950 odsoudili ve vykonstruovaném procesu k šesti letům vězení, finanční pokutě a propadnutí prakticky veškerého majetku. Dědeček Adolf Buchmüller st. byl v tomtéž procesu odsouzen k pěti letům vězení, rovněž vysoké finanční pokutě a propadnutí většiny majetku. Dědeček trest vězení nenastoupil kvůli závažné nemoci. Otec pamětnice si trest odpykal v uranových dolech. Přes těžké životní podmínky a opakované překážky ve vzdělání dokázala Zdeňka Buchmüllerová vystudovat gymnázium v Králíkách, zeměměřickou průmyslovou školu a později Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor geodézie a kartografie. Profesní dráhu zahájila v Okresním zeměměřickém středisku v Hradci Králové, kde se vypracovala na uznávanou odbornici a školitelku dalších zaměstnanců. Po roce 1989 se aktivně podílela na modernizaci katastrální správy. Za svou práci byla oceňována pro odbornou preciznost, zodpovědnost a smysl pro spravedlnost. V době natáčení (2024) žila v Hradci Králové, kde se i v pokročilém věku aktivně zajímala o společenské dění. Přes celoživotní zdravotní obtíže si uchovala životní optimismus a vytrvalost.
Rodinné foto. Nahoře zleva: švagr Čestmír Vach, neteř Zdeňka Vachová, synovec Jiří, bratr Jiří, švagrová Dana, neteř Hana. Dole zleva: Zdeňka, matka Ludmila, otec Adolf, sestra Dana, 2. polovina 80. let
Rodinné foto. Nahoře zleva: švagr Čestmír Vach, neteř Zdeňka Vachová, synovec Jiří, bratr Jiří, švagrová Dana, neteř Hana. Dole zleva: Zdeňka, matka Ludmila, otec Adolf, sestra Dana, 2. polovina 80. let
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
