MUDr. Václav Bruna

„Co byste řekl mladým lidem?“ – „Poselství mi připadá trošku patetické, ale přesto, jak jsem říkal, vzkázat nebo připomenout bych chtěl asi toto. Když jsem v roce 1965 šel na půdu gymnázia a humanitní větve, která se tehdy tvořila, protože přeci jen bylo znát, že ledy povolují, a byla zavedena také výuka latiny. Tak jedna z prvních vět, která byla na první či druhé stránce, že Historia magistra vitae est. A tehdy jsem na to koukal: No, tak jo. Tak jsou dějiny matkou moudrosti nebo učitelkou života, tak dobře, moc mi to neříkalo. Jenomže jak jsem se dostával životem dál a dál na tu dnešní úroveň starého muže, tak jsem si uvědomil, kolik je v tom pravdy. A tak bych chtěl říct, učte se, chápejte všechno, snažte se pochopit všechno, co je kolem vás, protože je to velice důležité, vzdělání je nade vše, ale z toho to vzdělání historické je z hlediska vývoje vašich osobností i našeho státu to nejdůležitější. Chápat, co se tady stalo a co se už stát nesmí.“

„Pak ale ten národ hned, nebo hned ne, ale i přes smrt Palacha i přesto, že to vypadalo, že dojde k protestu, tak zase ustoupil.“ – „Zberanizoval jak berani, ticho všechno. Najednou, každý, aby se staral o sebe. Teď bylo vidět, že se vedla ta perzekuce ne už tím způsobem usekávání hlav a dvacetiletých trestů, ale především se vedla tou formou materiální a kariérní likvidace. A začali se bát lidi, začali se bát redaktoři. Oni je potom stejně vyhodili, ty, co byli odvážní. Koneckonců ten pan Feldštein, o kterém jsem hovořil, to byl… Byly tři nejúspěšnější nebo nejrevolučnější periodika, to byl Student, byly to Literární listy a Reportér. A on byl šéfredaktorem ve svých čtyřiadvaceti letech Studenta, tehdy, sám snad student posledního ročníku. A i ti nejrevolučnější redaktoři potom začali ubírat. Mám rodinu, co budu dělat, komu se chce k lopatě. A teď, když je to taková všeobecná podělaná nálada. Já měl potřebu proti tomu vystupovat. A myslel jsem si, že je každý takový, nebo že je to tak, jako to bylo v tom osmašedesátém, a že zkrátka ty moje řeči jdou na úrodnou půdu, a že to je užitečné. Ono to tak určitě bylo, proto po mně vyjeli. Ale už to, co by si neodvážil nikdo vystoupit a jít někam si dělat zápisky. Tak tehdy to tak, jak se ukázalo, bylo.“