Zuzana Brikcius

* 1960  

  • „Když byly volby, tak jsem pochopitelně nešla. Přišly ke mně takové tři chudiny z uličního. Já tomu říkala pouliční výbor. Přišly, že jsem prvovoličkou, že je mi osmnáct let a že musím volit. Já jsem říkala, že nebudu volit. Ony se ptaly: ‚Proč? Kde budete?‘ Já jsem řekla, že budu tady, ale nebudu volit. A ony se zase ptaly proč a já říkala, že nebudu. Řekla jsem, že se prostě tady nebudu účastnit voleb. Ta jedna říkala: ‚Já vám dám koláče, vždyť jste taková pohublá. Ale k těm volbám půjdete, že jo?‘ Já říkala, že vážně ne. A bylo mně to kvůli nim velmi líto.“

  • „Solidarita s těmi, které jsem znala a kteří procházeli všemi možnými nepříjemnosti, eufemisticky řečeno, byla jasná. Člověk se musel postavit čelem. Zní to nadneseně, ale základní důvod, proč jsem se odsud vystěhovala, bylo, že jsem chtěla žít poctivě a čestně. Nechtěla jsem být v žádných organizacích, nechtěla jsem být ani v ROH. To nepřicházelo v úvahu. Protože jsem měla rozšířenou praxi ve škole, tak jsem do ROH musela. Řekla jsem, že nevstoupím. Nechtěla jsem mít s těmi jejich záležitostmi, které se tady oficiálně děly, nic společného.“

  • „Když mně bylo osmnáct let a začala jsem být plnoletá, přišel k nám do třídy nějaký činovník. Říkal, že jsme nabyli plnoletosti a že musíme podepsat, že souhlasíme se svým členstvím v SSM. Já jsem říkala, že o žádném nevím. Takže jsem musela zažádat o vyloučení ze SSM, do kterého jsem ani nevstoupila, což jsem považovala za absolutní skandál. Tak jsem si na to tehdy stěžovala. Byla jsem jediná ze školy. Všichni se podvolili. Nikdo nevěděl, proč to dělám. Ale já jsem ani nevěděla, že tam jsem.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 15.03.2019

    (audio)
    délka: 01:19:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěla jsem žít jako slušný člověk a to v socialistické zemi nešlo

Zuzana Brikcius, rozená Jelínková, se narodila 12. ledna 1960 v Praze. Vychovávali ji prarodiče. Doma se mluvilo německy, takže při nástupu na základní školu měla problémy s češtinou. Vystudovala střední školu společného stravování. V sedmnácti letech se dostala do společnosti lidí, kteří veřejně dávali najevo nesouhlas s komunistickým režimem. Svůj protest proti tomu, že vyrůstala v nedemokratické zemi, dala najevo ihned po své plnoletosti. Odmítla jít k volbám, což bylo za socialismu považováno za provokaci. V roce 1978 podepsala Chartu 77. Byla několikrát vyslýchána Státní bezpečností. V roce 1982 se legálně vystěhovala do Rakouska. Komunistický režim to umožňoval signatářům Charty 77, protože jim tím chtěl zabránit v šíření protikomunistických myšlenek v Československu. Usadila se ve Vídni a vdala se za spisovatele Eugena Brikciuse. Živila se jako překladatelka a učitelka. Je organizátorkou řady výstav. Žije střídavě ve Vídni a v Praze.