Miroslav Brebera

„My jsme měli pásky STRÁŽ. Tam byl obrovský zajatecký tábor, a tam to rozčleňovali. Stranou mohli Rakušáci. Pak prohlíželi esesáky – esesáci stranou, zbytek šel jinam. Nevím, kam to pak stěhovali dál v Čáslavi, to už nevím. Deset tisíc zajatců přišlo od Náchoda, od Hradce. Dál se nedostali. Tady byl velký sběrný tábor v Čáslavi.“

„Spitzovi byli naši rodinní známí. Nikdo z nich se nevrátil. Bylo zajímavý, když odjížděli na transport, tak si k nám Spitzovi dali asi tři balíky nebo čtyři balíky krásný vlněný látky. [Starej Spitz říkal:] ,Oni mně to všechno seberou, já to tady schovám, třeba se to někdy hodí.‘ Tak jo, my jsme to teda vzali. (...) Po válce, asi tak v polovině května, nebo ještě dýl, přišel jeden pán s lístečkem. Se vzkazem, že si může vyzvednout tu látku, kterou si tam Albert Spitz uložil. My jsme ji teda skutečně nepoužili za celou válku, zůstalo to tam. Tak jsme mu to vydali.“

„Tam se pod tím kopcem kopaly protitankový zákopy. Obrovskej příkop, hlubokej metr a půl. Před to se vyhazovala hlína a zatloukaly kůly. Ta hlína se házela za to, takže tam byl takovej, pět metrů dlouhej, příkop. Ten tank proti těm kůlům nemohl vyjet, zapadl tam. To jsme dělali celou dobu, celej březen, až kolem 20. [dubna], se fronta přibližovala. V noci byly vidět záblesky a rámus z náletů.“

„Jestli to bylo v poledne, nebo před polednem… Najednou přiběhl nádražák, že tam stojí vlaky s uhlím a že tam by bylo nejlepší, abychom se zahrabali do uhlí, které jede od Ostravy na západ, na Třebovou a dál. Tak jsme na to naskákali, na náklaďák s uhlím, tam jsme se zahrabali, koukaly nám jenom hlavy, abychom nebyli moc vidět. Pak jsme jeli, jeli. Přijeli jsme do Říše, to se muselo jet přes Říši – Mohelnice a Zábřeh, to byla Říše. Teď to zastavilo v Müglitz (Mohelnice), na nádraží byli všude vojáci, hlídali trať. Najednou skáčou psi po vagóně, z jednoho vagónu do druhého. Ježišmarjá, psi začali štěkat, nás tam začali hrabat z toho uhlí. Zajali nás, vytáhli nás, zavřeli do věznice. Přemýšleli, co s námi, volali posádku a řekli: ´Nedá se nic dělat, musíme vás předat gestapu.´ Tak jsme přespali v Mohelnici, ráno přijela za Olomouce nějaká stráž a vezli nás zpátky z Olomouc na gestapo.“