Ladislava Braná

* 1957

  • „Zahraniční literatura se sem skoro nedostala, ale vím, že čtvrtky byly knižní. A já když jsem začínala na ambulancích, tak jsem začínala v Chiraně, v závodní ordinaci, a tam byl takový pán, on tam dělal nějakého dělníka a on sehnal jakoukoli knížku. Takže já jsem od něj měla knížky, které tady byly – já nevím, třeba tři nebo čtyři výtisky. Tak jsem říkala: 'To je úžasné,' protože to byly opravdu knížky, třeba Kerouac nebo tihle, to jsme hrozně po tom toužili, protože to jsme neznali a chtěli jsme to číst. A on to všechno dokázal sehnat. Nevím, jak to dělal, ale vždycky jsem ve čtvrtek přišla, a: 'Jo, jo, mám to pro vás.'“

  • „Byty nebyly, pravda, byty nebyly až takové příšerné na té Lhotce, myslím, že to Jižní Město bylo úplně nejhorší. Tam vystěhovali moji sestru, která už tam s námi bydlela s rodinou, protože to byl velký byt, to byl čtyřpokojový byt, pětipokojový. Takže ti dostali svůj byt na Jižním Městě a my jsme dostaly s maminkou 2+1. Ten byt nebyl špatný, byl tam balkon, bylo tam světlo, bylo tam to příšerné jádro bakelitové, ale my jsme tam pak dlouho nebyly, pak to vyměnili do těch Vršovic. Ale tak jako, bylo to takové – z vnitřní Prahy najednou se přestěhujete do takové hrůzy, kde je stavba, bláto, nikoho tam neznáte, krámy žádné. No, takže bylo to takové…“

  • „Tam my jsme vlastně – to mi maminka říkala, maminka mi pár věcí řekla, protože u nás v tiskárně se netiskly knihy, ale plakáty, vstupenky, do divadel programy a takové. A Havlovi měli tu Lucernu a oni tam tiskli starému panu Havlovi plakáty a vstupenky. Proto možná ty stroje vyházeli po válce, nevím. Ne proto, že byly německé. To byly všechno německé tiskařské stroje, kterým nic nebylo, které mohly sloužit někde jinde v tiskárně, a oni to vyházeli všechno na ulici.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha-Malešice, 22.02.2024

    (audio)
    délka: 01:27:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako národ se umíme semknout, jen když jde do tuhého

Ladislava Braná jako dítě na sídlišti
Ladislava Braná jako dítě na sídlišti
zdroj: Archiv pamětnice

Ladislava Braná, za svobodna Gottwaldová, se narodila 16. března 1957 v Praze. Prarodiče vlastnili na Mariánském náměstí v Praze dům s tiskárnou. Za německé okupace byli prarodiče vězněni v koncentračních táborech, babička tam zemřela na neléčený zánět žlučníku. Po válce jim komunisté dům sebrali a tiskárnu uzavřeli, přesto v něm mohli bydlet až do roku 1977, kdy rodinu vystěhovali na nedostavěné sídliště Lhotka. Pamětnice vzpomíná na příjezd okupačních vojsk do Československa v srpnu 1968, kdy měli na domě na Mariánském náměstí rozstřílenou fasádu. Ladislava Braná vystudovala střední zdravotnickou školu a celý život pracovala jako sestřička v závodních ambulancích a nemocnicích. Četla samizdat, zakázané knihy, poslouchala Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Odolala tlaku na vstup do Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1980 se provdala za protirežimně smýšlejícího fotografa a pedagoga na Slezské univerzitě v Opavě Antonína Braného, se kterým má jednu dceru. V roce 1989 se účastnili demonstrací v průběhu Palachova týdne i těch v listopadu 1989. V roce 2024 žila v pražských Malešicích.