MUDr. Jiří Bořucký

* 1919  

  • „Vyndávali rakev a chtěli ji předat do pohřebního auta, aby se to odvezlo na Hanou. Tak při tom předávání začali studenti zpívat národní hymnu, tak se zpívala Kde domov můj. Všichni stáli v pozoru, a když Kde domov můj skončila, tak studenti začali zpívat Nad Tatrú sa blýská, což už byl politický čin, protože Slovensko už byl tenkrát samostatný štát, to už nebyla součást naší hymny, a zpívali Nad Tatrú sa blýská, to znamenalo, že považují i tu druhou část za součást hymny a že se situací, kdy bylo Československo rozděleno, nesouhlasí. Tak se nejvyšší policejní úředník obrátil k davu studentů, zvedl ruku a zakřičel: ,Přestaňte!‘ Ale študenti zpívali dál. Tak zase znovu: ‚Přestaňte!‘ A študenti zase zpívali, načež on udělal takové gesto, že takhle sepnul ruce a říkal: ,Prosím vás, přestaňte.‘ Tak to utichalo, až to utichlo.“

  • „Pamatuji si na něho, jak dělal Tři orlí pera, a tak se taky na 24 hodin skrýval a mlčel a nejedl. Já jsem se tenkrát coural v lese a teďka jsem jej zahlédl a on viděl mne a chtěl mi něco říct. Už otevíral pusu. Říkal jsem mu: ,Nesmíš mluvit!‘ Chytil se za pusu a odplížil se, ztratil se. V tom momentu překvapení se málem neudržel a zkazil by si Tři orlí pera.“

  • „Jednadvacátého srpna 1968 nás tam bylo v chalupě moc a já jsem nemohl spát, tak jsem šel ven a sedl jsem si tam na pařez a čekal jsem, až se ti ostatní vyspí. Teďka se tam rozezněl amplion, jako to na vesnici bývá... My jsme měli amplion blízko baráku. Po obvyklém chrčení se ozval předseda národního výboru a říkal: ,Dnes v noci nás fašistická sovětská vojska obsadila…‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava-Vítkovice, 14.02.2013

    (audio)
    délka: 08:29:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
  • 2

    Ostrava - Vítkovice, 28.01.2016

    (audio)
    délka: 49:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skautům a nejen jim přeji usilovné a vytrvalé snažení, aby prožili smysluplný a radostný život

Portrétní fotografie z členské skautské legitimace
Portrétní fotografie z členské skautské legitimace
zdroj: naskenováno u pamětníka Jiřího Bořuckého (*1919)

MUDr. Jiří Bořucký líčí zajímavé vzpomínky na dobu první republiky, kdy Ostravu spolutvářela početná komunita Židů a Němců. Na počátku třicátých let vstoupil do 1. oddílu skautů Ostrava, ve kterém se setkal s některými pozdějšími odbojáři, jimž je věnován památník na Ivančeně v Beskydech. S oddílem absolvoval tři letní tábory. Rovněž chodil do Sokola. Absolvoval Matiční gymnázium v Ostravě, maturoval v roce 1938, pak odešel studovat lékařskou fakultu na Univerzitě Karlově. Přišel však listopad 1939, Jiří Bořucký se zúčastnil Opletalova pohřbu, který přerostl v protiněmecké demonstrace studentů. Vysoké školy byly uzavřeny, studenti z jeho koleje však naštěstí nebyli posláni do koncentračního tábora. Po nuceném přerušení studia začal pracovat v lékárně, což dělal i během nuceného nasazení v Říši. Nejdříve v Berlíně, pak ve Fürstenwalde. Po válce se v roce 1946 oženil a v roce 1948 odpromoval na Univerzitě Karlově. Jako nestraník měl problémy v práci, neboť socializace probíhala již i ve zdravotnictví. Má dceru a syna.