Hrabě Antonín Bořek-Dohalský

* 1944  †︎ 2017

  • „Původně šel do Bartolomějské, ke které se váže krásná příhoda. To byla takzvaná bábinka, kuchařka, která u nás ještě tenkrát byla. Když otce zavřeli a ona se dověděla, že je v Bartolomějské, upekla buchty, zabalila je do balíčku, přišla do Bartolomějské, tam měl službu nějaký esenbák. Prý co si paní přeje. Řekla: ‚Já jsem kuchařka pana doktora hraběte Bořka-Dohalského. On je prý tady u vás. Já jsem mu upekla buchty a on je má rád ještě teplé, buďte tak hodný a doručte mu je.‘ Ten se prý začal kroutit jako žížala… nevěděl, co s tím… a to byl za tu dobu, co tam otec byl, jediný balíček, který dostal. Jinak nebylo možné mu něco dát.“

  • „My jsme měli odmalinka něco podobného, jako má dneska naše vládní garnitura ochranku. Když jsme jeli do Prahy z Lysé… když jela maminka sama, šel za ní jeden stín, a když jsme jeli všichni, měli jsme každý svého hlídače. Byli jsme v podstatě pod státní ochranou. Jednou se maminka vrátila dost veselá. Vyprávěla, že v Praze na Karlově náměstí potkala paní Přádovou, což byla také žena vězně z vykonstruovaného procesu „Hrad“, v němž byl odsouzený i můj otec. Maminka ji potkala a začalo pršet. Vytáhly deštníky a paní Přádová, že už by šla. Maminka ji zdržovala, že se dlouho neviděly, ať si ještě popovídají. A tak povídaly a povídaly… zatímco její stín tam stál zmoklý jak slepice. Maminka z toto měla ukrutnou radost. Byla taky trošku škodolibá.“

  • „V Kovoně, což je továrna na kovový nábytek, která tady funguje dodneška, ale tenkrát to byl takový rudý kurník, tak tam byla schůze závodní organizace KSČ. Přišel tam hoch, taky jejich člen, a měl krabici od bot. Říkal: ‚Vážení, podívejte se, všichni víme, co princeznu Thurn-Taxis potkalo. A jak jsme tady, všichni do jednoho jsme se chodili na zámek za války nažrat. A vždycky jsme dostali. Oni teď dopadli takhle. Tak co kdo můžete, tak sem hoďte.‘ V té krabici nám přinesli potravinové lístky a peníze. Takže k nám se normální lidé chovali celkem normálně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lysá nad Labem, 15.01.2017

    (audio)
    délka: 03:34:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté nám nikdy nezapomněli, jaká je naše krevní skupina

Antonín Bořek Dohalský retro.jpg (historic)
Hrabě Antonín Bořek-Dohalský
zdroj: Petra Verzichová

Antonín Bořek-Dohalský se narodil 28. srpna 1944 v Praze jako potomek významných šlechtických rodů. Jeho otec JUDr. Jiří hrabě Bořek-Dohalský po válce působil v prezidentské kanceláři, maminka Josefa, rozená princezna Thurn-Taxis, byla v domácnosti. Antonín se narodil jako třetí ze čtyř bratrů. Rodinu krutě poznamenala válka. Antonínovy prastrýce Zdeňka a Antonína Bořek-Dohalské zabili nacisté za odbojovou činnost, jeho dědeček František přežil Terezín a Dachau. Další rána přišla s nástupem komunistů k moci, kdy v roce 1950 odsoudili pamětníkova otce Jiřího Bořek-Dohalského ve vykonstruovaném procesu „Pražský hrad“ za údajnou vlastizradu a špionáž k 17 letům vězení v pracovních lágrech. Josefa Bořek-Dohalská zůstala se čtyřmi syny bez prostředků, přišla dokonce i o potravinové lístky. Útočiště našli v domě babičky Gabriely Thurn-Taxis v Lysé nad Labem. Antonín Bořek-Dohalský se v rámci represí, stejně jako jeho bratři nemohl dostat na střední školu a vyučil se pokrývačem. Sloužil u PTP v Liberci. Pracoval celý život v dělnických profesích, jako pokrývač, hospodský, v letech 1967-1974 byl kulisákem v karlínském divadle. S manželkou Ivou má dvě děti, Antonína a Pavlínu. Jeho otce propustili v roce 1960 na amnestii, po níž pracoval jako skladník. V roce 1968 byl rehabilitován, ale o rok později soud rehabilitaci zrušil. Zemřel v Lysé nad Labem 12. listopadu 2017.