Jiří Boháč

* 1920  

  • „Jezdil jsem domů na kole a měl jsem kolo schované, říkalo se tomu v pakrovně. To byla služební místnost. (…) Jdu do té pakrovny pro kolo a ve dveřích stál pan přednosta Šťastný a vedle něj z každé strany jeden chlap, dlouhý kožený kabát. Jeden mi zastoupil cestu a říká: ‚Geheime Staatspolizei.‘ Už skončila jakákoliv domluva, ať už s panem přednostou či s nimi, jeden vepředu, druhý vzadu a vedli mne do auta, které bylo přistaveno před nádraží.“

  • „Přišli jsme do bytu. Na kredenci bylo rádio Telefunken. V tom rádiu bylo zařízení, které tam táta udělal, že jsem mohl poslouchat zprávy, které se normálně neposlouchaly. (Gestapák) přišel ke mně, drbnul mne do zad, vedl mne ke kredenci a ukázal na to rádio. Musel jsem to rádio vzít.“

  • „Krumpáčem jsem to vyrazil a ejhle, byla tam ta bedna. Byla okovaná, špičákem krumpáče jsem do toho prásknul a roztrhl jsem to bednění. Vyrazil jsem víko a našel jsem tam ty spisy. Bylo tam asi čtyřicet spisů, co jsem znal ty lidi, tak jsem to rozdal. Tohle jsem si schoval, přinesl jsem to domů.“

  • „Kdo pracoval poctivě, tak se mohl vymanit od krumpáče a lopaty a dostal se třeba do kanceláře. (…) Dneska jsou lidé strašně nároční. Jejich nároky a požadavky … Bohužel oni vidí samé nepravosti, samé lumpárny. Támhle defraudace, támhle podplácení, to je těžko zdůvodnitelné.“

  • „Já jsem začal na gestapu v Budějovicích, z Budějovic nás přetransportovali do Terezína, z Terezína na Pankrác. Nejdřív na gestapo, pak k těm, co budou co nejdřív odsouzení. Po rozsudku nás poslali do Německa. Tam jsem prošel několik táborů a kriminálů.“

  • „Řekli, že jedeme do Strakovy akademie. Odvedli nás do sklepa a asi hodinu jsme čekali. Pak pro nás přišli ti, co nás přivezli. Před námi se oblékli do soudcovských talárů, sedli za soudcovský stůl a ti samí nás odsoudili. Byla to sehraná komedie. Obhájce přidělený ex offo, česky neuměl, nebylo třeba. Ani půl hodiny to netrvalo. Rozsudek Jáchym, Pechman, (Prokeš): Zum Tode verurteilt (odsouzeni k smrti).“

  • Celé nahrávky
  • 7

    Lomnice nad Lužnicí, 27.07.2012

    (audio)
    délka: 02:29:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsem jeden z mála, který má doma kompletní vyšetřovací spis

fotografie z věznice - 1944
fotografie z věznice - 1944
zdroj: archív pamětníka, jeho spis

  Jiří Boháč se narodil v roce 1920 v Lomnici nad Lužnicí, vystudoval víceleté gymnázium v Třeboni. V roce 1942 byl poslán na totální nasazení do říše, do Steyru v dnešním Rakousku. Ve Steyru onemocněl, vrátil se domů, asi měsíc musel strávit v nemocnici v Táboře. Po vyléčení byl nasazen na dráze ve Veselí nad Lužnicí, kde ho na jaře 1944 zatklo gestapo za poslech zahraničního rozhlasu. Odsouzen byl na pět let káznice v pětičlenné skupině, kde padly tři rozsudky smrti. Prošel věznicemi v Českých Budějovicích, Terezíně, Pankráci a pracovními tábory v Bernau, Kaisheimu a Aichachu. Po skončení války až do odchodu do důchodu pracoval na železnici. Žije v Lomnici nad Lužnicí.