Nechtěla jsem emigrovat. Byla jsem přesvědčená, že pryč musí jít oni, ne já
Stáhnout obrázek
Helena Kanyar Becker, rozená Beckerová, se narodila 12. srpna 1943 v Českých Budějovicích. Její otec Josef Becker byl sedmihradský Sas s židovskými kořeny, které kvůli nacistické perzekuci tajil. Rodina se nechala pokřtít, zajistila si árijský původ a přežila válku jen díky odvaze a náhodě. Dětství Heleny poznamenalo bombardování Budějovic a poválečný chaos, ale i silně kulturní prostředí – otec v roce 1949 založil loutkové divadlo, do kterého se uchylovali politicky nepohodlní umělci a řemeslníci. Po maturitě vystudovala literární vědu na Filozofické fakultě v Praze, v 60. letech působila jako novinářka v Mladé frontě, Literárních novinách a nakonec ve Zlatém máji. Intenzivně žila pro pražské jaro, jehož násilné ukončení ji v roce 1969 dovedlo až k emigraci do Švýcarska. Přišla však pozdě, země již nebyla ochotna přijímat československé uprchlíky a chtěli ji vyhostit. Po velmi tvrdých začátcích, kdy pracovala přes deset hodin denně u pozemního personálu Swissair, se jí podařilo získat azyl a později i stipendium na Curyšské univerzitě. Znovu vystudovala a v Basileji si vybudovala kariéru jako odbornice na sociokulturní menšiny ve Švýcarsku, zejména Židy, Sinty a Jeniše. K tomuto tématu pořádala výstavy a vydala řadu odborných publikací, současně přispívala do švýcarského a po listopadu 1989 i československého tisku. Za badatelskou činnost o švýcarské humanitární tradici a za svoji výstavní a publikační činnost získala v roce 2010 prestižní Vědeckou cenu města Basileje. V roce 2025 žila se svým švýcarským partnerem v Basileji.