Anna Bařinová

* 1926

  • „Jak se vás dotkla měnová reforma?" - „Moc! Já jsem měla dva tisíce korun ušetřených a... Já nevím, jestli jsem to všecko... manželovi na boty! Koupila jsem mu boty a neměla jsem na výměnu. A z toho podniku tady ve Zlíně, on dělal na vedení podniku a nějaký pan Růžička se dozvěděl, že já nemám na výměnu, tak mně dal tři sta korun na výměnu. A já jsem mu... Počkejte, jak to bylo? On měl dost peněz, a když bylo dost peněz, tak to se měnilo za padesát ku jedné, nějak tak to bylo. A manžel byl na vojně. On byl zrovna v tom třiapadesátém na Slovensku na manévrách, takže on nic nevěděl. Až přišel domů. Tak ten pan Růžička mně dal peníze a já jsem mu nějak vyměnila ty... těch moc peněz. Aby měl. Jedna ku padesáti. Aby těch tři sta korun, co mně dal, aby dostal. Za ty peníze, co on měl ušetřené. A už mu nechtěli vyměnit ani jednu ku padesáti. Když toho bylo moc, tak už to nechtěli vyměnit. Tak, tak se mě to dotklo."

  • „Jako Slovensko se od Česka odloučilo, že. Mluvilo se, ale nedalo se nic dělat. Ale Slováci se přitom měli dobře. My jsme se měli dobře, s těmi Němci, protože my jsme měli všechno. Cukr, všechno, všechno jsme měli." - „No a jaký byl tedy váš život za války? Jak jste to prožívali?" - „No, my jsme měli... Potom se prodaly ovce, protože ti páni, co to drželi, oni měli pastvu a naše ovce se u těch pánů živily. A my jsme se dělili s tím grófem, to byli maďarští grófi, tak jsme se dělili nějak. Nevím přesně, ale na půlku asi. Že on měl výnos z těch oveček, půlku. Takže se stříhaly ovce. Já si pamatuju, že tatínek dostal dvacet tisíc. Za tu vlnu. A to byly takové veliké pytle vlny a hodně těch kupců bylo na dvoře. Byli to polští Židé většinou, co to kupovali."

  • „My jsme jako děti mluvily doma maďarsky, protože maminka byla Maďarka. A babička taky. A oni se snažily učit, ale my jsme se jim smáli vždycky, když to špatně řekly. Takže oni ani slovo neuměly slovensky, jenom maďarsky. A jinak mezi dětmi jsme mluvili slovensky, protože do školy jsem chodila do slovenské, do prvního ročníku. A to bylo v Hudkovcích a my jsme bydleli na samotě. Takže my jako děti, když jsme jely domů, to nás byl houf, na tu samotu, takže jsme lítaly po ořechách a ořechy byly venku, že, popadaly už na podzim, tak. Bylo to veselé. Dětství jsem měla krásné."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 22.11.2019

    (audio)
    délka: 01:01:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Svoboda je všechno

Anna Bařinová, dobová fotografie
Anna Bařinová, dobová fotografie
zdroj: Archiv pamětnice

Anna Bařinová, rozená Putnocká, se narodila 3. srpna 1926 v Budkovcích na Slovensku. Její maminka Marie byla původem Maďarka a právě pro tuto národní příslušnost prožila rodina v roce 1938 nucený odsun do slovensko-maďarského pohraničí. Poté, co Annin otec Štefan Putnocký dokázal úřady přesvědčit, že je čistokrevný Slovák, mohla se rodina vrátit do původního bydliště. Po válce se devatenáctiletá Anna rozhodla Slovensko opustit. Nastoupila v Baťových závodech ve Zlíně. Pro dívku ze samoty v Budkovcích to byl fascinující zážitek. Mládež se chodila bavit hudbou a tancem. Anna poprvé v životě zažila, jaké to je se osprchovat. V roce 1948 se pod hlavičkou ROH zúčastnila XI. všesokolského sletu v Praze, kde panovala silně protikomunistická nálada a sokolové nechtěli mládežníky z ROH vůbec vpustit na cvičiště. Na počátku padesátých let potkala v Gottwaldově (dnes Zlín) svého manžela Zdeňka Bařinu. Ten spolu se svým otcem během války pomáhal partyzánům, kteří nepřímo zavinili masakr na Ploštině. Když se v roce 1950 sbíraly podpisy lidí, kteří žádali Klementa Gottwalda o trest smrti pro Miladu Horákovou, Anna Bařinová nepodepsala. Po znárodnění Bařinovy krejčovské dílny odešla rodina do Napajedel, kde prožila většinu svého života. Manžel Anny Bařinové Zdeněk vstoupil v šedesátých letech do komunistické strany, odkud ovšem vzápětí po invazi spojeneckých vojsk v roce 1968 na vlastní žádost vystoupil. Na politicko-společenském vývoji po sametové revoluci si Anna Bařinová nejvíce cení svobody, kterou považuje za nejvzácnější věc na světě.