Daniel Balabán

* 1957  

  • „Těsně po revoluci, v lednu roku 1990, tady byla velká výstava v Domě umění. Šlo o výtvarníky, kteří v Ostravě tvoří a kteří za minulého režimu nemohli vystavovat. Kurátorem byl Petr Beránek, který byl sám největším cenzorem kultury na místním KNV a později dělal šéfa Domu umění jako obávaný kovaný komunista. Tento člověk tedy vyprovokoval onu výstavu, kde se objevila i zajímavá jména vedle těch dávno známých. S naší skupinou jsme se toho chtěli samozřejmě zúčastnit i díky jejich prohlášením, že mapují všechno zajímavé, co nemohlo být prezentováno za totality. V Domě umění nás však samozřejmě vystavit odmítli. Sehnali jsme proto alternativní prostor na Černé louce v Pavilonu Z a zorganizovali takzvaný Salon odmítnutých. Obě dvě výstavy byly zahájeny ve stejný den a řada lidí, která šla do Domu umění, si také prohlídla naši expozici.“

  • „Ten strýc umění moc nerozuměl, pokud ano, tak jen zprostředkovaně. Dokázal se možná vyznat v klasické moderně, ale rozhodně ne v postmoderním malování, které jsem razil já. Šlechtí ho však, že mi posílal knihy. Díky němu jsem jich měl řadu. Muselo to tenkrát být dost i pro něj, protože tam tenkrát stál jeden titul kolem dvaceti, někdy i čtyřiceti dolarů. On ty peníze za tu knihu dal, i když to, co bylo uvnitř, pro něj bylo naprosto strašné. Vždycky mi psal, že mi to posílá jen s velkými obavami. Na druhou stranu asi věřil, že mi to k něčemu bude. Mám ty knihy dodnes, mám je strašně rád a znám v nich každou stránku, protože to pro mě znamenalo okno do světa. Posílal mi také literaturu. Mohl jsem si proto přečíst Ginsberga, Ferlinghettiho či Gregoryho Corsa v angličtině i přesto, že to později vyšlo v českém překladu. S těmito knížkami od něj chodila různá upozornění: ‚Prosím tě, to nečti, vždyť to napsal gay.‘ Nebo: ‚Chlapi o Ginsbergovi říkají, že to je Freedom Bullshit, ale já ti to teda posílám.‘“

  • „Vystavoval jsem na zrušeném autobusovém nádraží ve Strašnicích, kde jsem si musel postavit lešení, vyrobit umělé stěny, dovézt obrazy a pověsit je. Na vernisáž přišli zajímaví lidé z alternativní scény a také jakási delegace z KNV Prahy 10, která poručila dva obrazy sundat. Na čelní stěně visel modrý amazonský papoušek spoutaný řemínky na poli s květákem a hned vedle byl umístěn obraz Panenky Marie na Měsíci. Ty úřednice přišly na to, že to je vlastně takový kryptogram. Podle jejich výkladu ten papoušek znamenal pojem papež. Bylo to zrovna v době, kdy probíhala aféra, v rámci které nechtěl Husák s Jakešem pustit papeže k návštěvě Československa, a já jsem na to takovýmto rafinovaným způsobem reagoval. Nakonec to dopadlo tak, že jsem sundal pouze tu Pannu Marii, a papoušek tam zůstal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 03.05.2019

    (audio)
    délka: 02:32:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Ostrava, 09.08.2019

    (audio)
    délka: 03:08:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Snažil jsem se přemýšlet o svátosti, těle a duši, ale také o tom, co je sprosté

Daniel Balabán v roce 1993
Daniel Balabán v roce 1993
zdroj: archiv pamětníka

Daniel Balabán se narodil 20. září 1957 v Šumperku. Jeho rodina se však přesunula do panelového bytu na sídlišti Ostrava-Hrabůvka, když mu bylo pět let. Už během dospívání na něho mělo formující vliv silné evangelické zázemí rodiny, které se postupem času transformovalo nejen v neshody při školní docházce, ale i pozdější potíže při přijímacích zkouškách na Akademii výtvarných umění v Praze. Po tříletém snažení byl nakonec přijat do ateliéru Františka Jiroudka, kde studoval v letech 1979 až 1984. Po dokončení studií se vrátil do Ostravy, jejíž postindustriální krajina mu byla rovněž námětem diplomové práce. V následujícím období se však v jeho tvorbě začaly projevovat jasné postmoderní tendence tematizující biblické motivy. Koncem 80. let založil se svým bratrem Janem, Hanou Puchovou, Jiřím Surůvkou a dalšími ostravskou uměleckou skupinu Přirození, se kterou uspořádal řadu alternativních výstav a happeningů. Sametová revoluce umožnila jeho vstup na pole oficiálních galerijních institucí. V roce 1993 vystavoval například ve Špálově galerii v Praze a byl zařazen do okruhu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve stejném roce se stal pedagogem malby na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Postupem času získal vlastní ateliér a dnes je vedoucím Katedry malby na Fakultě umění. V roce 2004 získal v habilitačním řízení AVU titul docent.