Josef Bábek

* 1941  

  • „Potom jsem měl jet dělat technika do Rumunska. Technik, ten už sedí na obchodním oddělení a řídí ty montéry nějakým způsobem, kde se co děje, a tam se to schází. Oni samozřejmě poslali dotaz těm pracovištím zpátky. Ti z toho ČSAD bez problému, ale ten pan ředitel z ČSAO, on to ani neměl dostat do ruky. On to dostal do ruky můj vedoucí zásobování. To byl docela dobrej chlap, normální. Jenomže ředitel tam náhodou byl a říká: ‚Co to tady máš?‘ A on říká: ‚Posudek na Bábka.‘ – ‚Aha, tak to dej sem.‘ Tak si to vzal a napsal tam: ‚Zúčastňoval se podpisových akcí v roce šedesát osm.‘ A u nás v Uničovských strojírnách byl zrovna takovej trotl, jmenoval se Zorek, byl předseda KSČ. A ten byl na ten šedesátej osmej nějakej… Ale zajímavý je, že byl strašnej komunista, jenomže když šel do důchodu, to zase vím, protože jsem tam měl styky s Libinou, on byl z Libiny, tak už si neplatil ani udržovací známku KSČ. Vůbec se na to vykašlal. Najednou nebyl komunista. Udržovací známka byla pár korun. Najednou ten velikej komunista Zorek neměl ani na to, aby si zaplatil udržovací známku KSČ. Ten Zorek udělal ráznej zákrok, že teda: ‚Nás nebudou do zahraničí reprezentovat takovýhle živly.‘ No a okamžitě jsem ze servisu skončil na Komořanech, to je na severu Čech za Mostem, a tam jsem dělal pomocníka nýtařům.“

  • „Mí bratři se tenkrát hrozně dobře pochlapili. My jsme původně měli tam nakvartýrovaný Němce. Ti Němci samozřejmě utíkali pryč, protože nás osvobozovali Rumuni. Tam nešly ruský vojska, nás osvobozovali Rumuni. No prostě šli tam někde z těch kopců a směrem do rovin. To jsou Chřibský vrchy. No a Němci utíkali směrem do Kvasic. Tam je řeka Morava, je tam most. Ten tenkrát vyhodili Němci do vzduchu, aby za nima nemohla fronta jet. Oni tam potom Rusi udělali pontonový. A když byli za Moravou, tak mí bratři vyvěsili československou vlajku. Němci to samozřejmě uviděli, asi se dívali, kde bydleli, a byli to fronťáci, tak se trefovali do našeho domu. Dvakrát vedle, a potřetí se trefili opravdu do baráka. Rozbili celou střechu. Tam byla samozřejmě díra ve střeše veliká. A byl tam komín, ta horní část visela na jedné cihle a takhle se houpala. My jsme se šli podívat a ještě se tam prach vířil, ten komín na jedné cihle. A tak odešli Němci.“

  • „Otec nechtěl vstoupit do družstva. Byl proti celé té parcelaci a byl proti všemu tomu, co se dělo. On právě možná moc poslouchal tu Svobodnou Evropu. A furt myslel, že nám někdo pomůže, že nás v tom nenechají spojenci. Byl proti té parcelaci a tomu všemu, co se dělo, protože nechtěl, aby to dopadlo jak v tom Rusku, nebo v Sovětským svazu už tenkrát, s těma sovchozama a kolchozama. To byly kolchozy, kollektivnoje chozjajstvo. Nechtěl, aby to tak dopadlo taky u nás. No ale sám proti moci státní je těžko se postavit. On byl kravičkář, tak mu rozstrkali pole až na druhý konec dědiny, aby to měl v co nejdelší dojezdné vzdálenosti. To se tenkrát tak dělalo. Dali mu to nejhorší pole, říkalo se tomu farářovo, který nebylo ani hnojený, ani nic. A samozřejmě mu navalili dodávky, který měl plnit. Samozřejmě to nemohl plnit a nesplnil je, tak mu dávali pokuty. Až už neměl žádný peníze, tak ho zavřeli. Byl odsouzený v Hradišti za neplnění dodávek jako notorický neplnič. Byla tenkrát taková doba.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Litovel, 27.06.2018

    (audio)
    délka: 02:14:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisti nekomunisti, všichni jsme tu žili

Pamětník Josef Bábek - dobová fotografie.
Pamětník Josef Bábek - dobová fotografie.
zdroj: archiv pamětníka

Josef Bábek se narodil 3. května 1941 na Novém Dvoře u Kvasic. Jeho otec Rostislav Bábek za první světové války bojoval jako československý legionář na východní frontě. Po válce si koupil hospodářství na Novém Dvoře. Na konci války se u nich nakrátko ubytovali němečtí vojáci, kteří při odchodu jejich dům ostřelovali. Po válce přišla rodina o většinu úspor vázanými vklady. Pamětníkova otce několikrát zavřeli do vězení za odmítavý postoj ke kolektivizaci. Když seděl ve vězení v roce 1953, vystěhovali maminku s Josefem z Kvasic do Topolan u Olomouce, kde žili ve velice nuzných podmínkách. Protože rodiče šli pracovat v Topolanech do družstva, získal pamětník dobrý kádrový posudek a mohl studovat železniční učiliště státních pracovních záloh v Olomouci. V roce 1960 šel na vojnu do Hranic k těžké dělostřelecké brigádě, která pracovala s raketami Scud. Po vojně vystudoval Střední průmyslovou školu ve Zlíně a pracoval v ČSAD. Odešel pracovat do ČSAO, odkud ho ředitel vyhodil, protože při Pražském jaru dal podepsat petici. Šel pracovat do Uničovských strojíren, pro které jezdil do zahraničí skládat a servisovat bagry. Před cestou do Rumunska dostal špatný posudek z předchozího zaměstnání od ředitele ČSAO a byl převeden do severních Čech, kde dělal pomocného nýtaře. V západních Čechách dostal za úkol postavit důlní zakladač a po jeho dokončení se mohl vrátit na servisní oddělení. Dále jezdil skládat a servisovat bagry do Španělska, Argentiny, Súdánu nebo Venezuely. Po revoluci koupil areál ČSAO v Litovli a založil firmu obchodující s pracovními stroji, kterou vede dodnes.