José Azel

* 1948  

  • „Aktivity proti vládě Fidela Castra jsme zanechali z části proto, že jsme zkrátka potřebovali začít vést normální život, chodit do práce, přežít a začít od nuly. Když se dostavily všechny ty neúspěchy, jako to, co se stalo v Zátoce sviní, Kubánská krize a podobně, cítili jsme určité zklamání a únavu, alespoň co se týče tohoto způsobu boje. Ačkoliv člověk se s tím bojem stále identifikuje, aktivita pomalu ustává. Já jsem založil rodinu, vychovával jsem děti. O takových deset až dvanáct let později, když jsem se vrátil na univerzitu v Miami, připojil jsem se k nové generaci aktivistů. Už ne coby mladík usilující o rychlou změnu, ale spíš jako profesor, který může v mnohém poradit. Z třináctiletého mladíka, který se účastnil ilegálního odboje a podílel se na sabotážích, je teď starší pán, který se snaží pomoct novým generacím svými texty, publikacemi a intelektuální aktivitou.“

  • „Dá se říct, že ten dům sotva držel pohromadě. Nepamatuji si, kolik mí bratři platili za nájem, protože jsem z nich byl nejmladší a o tyto věci se starali oni, nicméně muselo to být takových sto dolarů nebo tak nějak, bylo to za pakatel. Byl to dům ze dřeva, velmi starý, bez dveří a oken. Nikdo by tam ale stejně nemohl nic ukrást, nic tam nebylo. Takže takto jsme se zařídili. Učili jsme se jeden od druhého. Pamatuji si například jednu zajímavou historku. Tehdy jsme dostávali nějakou pomoc pro uprchlíky každý měsíc. Dostávali jsme sýr, plechovku fazolí a tak podobně. Jedna z těch věcí, co nám dávali, byla taky plechovka burákového másla. Šlo o máslo z přebytků, které se vyrobily ve Spojených státech, bylo velmi tuhé. A my jsme nevěděli, co to je burákové máslo, na Kubě se běžně neprodávalo. Takže jsme nevěděli, jak to použít. Napadlo nás vzít velkou nádobu, do ní dát to máslo a přidat vodu. Pak jsme to míchali vařečkou a dělali takový koktejl. Když už mě bolely ruce, předal jsem míchání dalšímu, protože jsme samozřejmě neměli žádný mixér ani nic podobného. V tom domě nebylo zhola nic. Tímto způsobem jsme ručně vyráběli koktejl z burákového másla a v tomto duchu jsme tam fungovali. Pamatuji si také, že dům měl zadní dvorek a můj bratr, který v životě nic podobného nedělal, tam začal opravovat auta. Kupoval stará a dával je tam dokupy. Prostě a jednoduše jsme se snažili nějak přežít.“

  • „Museli jsme se postavit životním výzvám ve velmi raném věku. V té době nám bylo všem mezi deseti a šestnácti lety, těm nejstarším bylo sedmnáct. Byli jsme hozeni do života. Někteří z nás, totiž já jsem měl to štěstí, že jsem se ocitl na jihu Floridy, ale mnoho z nás skončilo všude možně, ve státech, kde je velmi chladno a sněží, podmínky, které nikdo z nás nikdy nezažil. Děti žily s cizími rodinami až do doby, kdy si je mohli opět převzít jejich rodiče. Já už jsem se bohužel se svým tatínkem nikdy nesetkal. Takový je příběh tohoto exodu. Je zajímavé, a říkám to se vší hrdostí, že podle studií, které byly provedeny, vychází najevo, že tato skupina 14.000 dětí se poté stala ekonomicky nejúspěšnější skupinou politických exulantů ze všech, které byly takto studovány. Mnoho z nás to dotáhlo velmi daleko. Například senátor Mel Marínez a mnoho dalších. Nicméně, a to je možná druhá strana mince, mnoho lidí mělo velké osobní problémy, rozpadlá manželství a podobně, protože jsme vyrůstali osamělí a často bez rodinného zázemí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Miami, USA, 09.04.2019

    (audio)
    délka: 01:26:53
  • 2

    Miami, USA, 09.04.2019

    (audio)
    délka: 01:26:53
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdy mě nenapadlo předstírat, že se ta část mého příběhu prostě nestala.

José Azel, en el año 2019
José Azel, en el año 2019
zdroj: Post Bellum

José Azel se narodil roku 1948 v Havaně. Jeho matka zemřela, když mu bylo 10 let a jeho otec byl právník. Měl dva starší bratry, se kterými žil ve Spojených státech poté, co musel velmi mladý opustit Kubu. Na Josého měli velký vliv jeho učitelé z katolické školy. To se projevilo, když se již ve svých 12 letech začal podílet na boji proti čerstvě ustavené vládě Fidela Castra. Tehdy se angažoval při různých menších sabotážích a roznášel proticastrovskou propagandu. V důsledku těchto aktivit ho po neúspěšném pokusu o vylodění v Zátoce sviní přišla hledat domů Státní bezpečnost. Jeho otec začal ihned připravovat jeho odjezd do Spojených států, kam se uchýlil ve svých 13 letech v rámci Projektu Peter Pan. V nové zemi ho očekával jeho starší bratr, kterému bylo tehdy 17 let. Oba mladíci si vydělávali na živobytí různými nekvalifikovanými pracemi, jako je sklízení zeleniny, roznášení novin nebo práce v restauracích. Zároveň podstupovali výcvik, aby mohli bojovat proti vládě Fidela Castra. Nicméně poté, co Spojené státy upustily od podpory těchto aktivit a vzhledem k potřebě začít nový život, začal José studovat na univerzitě v Miami. Po dokončení studií se stal úspěšným podnikatelem, což mu umožnilo odejít do důchodu a začít pracovat na univerzitě jako specialista na kubánská studia. Dnes se věnuje vzdělávání mladých kubánských disidentů a publikuje své úvahy o Kubě v knihách a v novinách. Je zastáncem klasického liberalismu a považuje se za politického exulanta. Odmítá se vrátit na Kubu, dokud tam nedojde ke změně.