Laida Arcia Carro

  • „Mého strýce Plinia Prieta dopadli spolu s dalšími lidmi. Je to příběh, který na Kubě není unikátní, stalo se to mnohokrát na mnoha místech. Fidel Castro a jeho bezostyšní kumpáni chtěli odstranit jakýkoliv projev nesouhlasu, který by jim snad mohl vzít něco z totální a totalitní moci, kterou disponovali. Kvůli tomu bylo zabito mnoho vůdců. V případě mého strýce to bylo tak, že ho dopadli a soud byl rozhodnutý, ještě než na něj došlo. Věděli, že ho popraví. Strýc byl člověk s velkým smyslem pro důstojnost, jsem na něj pyšná. Provázel mě celý život. Řekla bych, že strýc... totiž, jeho poslední slova, která řekl jednomu knězi, byla: „Věřím v Boha a věřím v lidi.“ I přes všechno to zlo to byl stále člověk absolutně oddaný svému přesvědčení. Skutečnost, že ho popraví, přijal do posledního momentu a zemřel velmi důstojně. Jsem na to hrdá a jeho slova mě vždy provázela.“

  • „Podporovat disidenty znamenalo být v úzkém kontaktu s lidským utrpením. Zaznamenávala jsem informace o bití, o úmrtích. Obtížné bylo jednat s rodinnými příslušníky těchto disidentů. Oni nechtěli, aby jejich bližní byli v takové situaci, a státní bezpečnost pracovala na tom, aby tito příbuzní přesvědčovali disidenty a aktivisty, aby zanechali činnosti, aby dál nebojovali za svobodu, že je to proti jejich vůli.“

  • „Jsem pyšná na to, že mohu mluvit o svém strýci jako o hrdinovi, opravdovém Kubánci, který bojoval a zemřel za svou vlast se zdviženou hlavou. Jeho poprava byla však strašná... zabili ho v noci místo toho, aby pokračovali další den v soudním procesu. Prostě ho zastřelili. Moje matka, můj strýc – její mladší bratr, když přišli další den na místo soudu, který měl pokračovat, voják jim řekl: ‚No, vidíte támhle tu kupu hlíny? Tak tam je.‘ Bylo to něco otřesného. Moje babička pak trpěla zdravotními problémy po celý zbytek života. Jejího syna zastřelili uprostřed noci, soud měl přitom další den ráno pokračovat. Samozřejmě to všechno bylo naplánované. Vzpomínám si, že moje matka přijela ze Santa Clary do Havany... mně bylo tehdy deset let... a neřekla mi, co přesně se stalo. Nevěděla jsem, kde jsou mí bratranci a sestřenice. Oni vždy žili v provincii, mimo Havanu, takže jsem nevěděla, co se odehrálo. Nicméně, všimla jsem si, že matka omdlela. Polekala jsem se a bylo mi jasné, že se stalo něco strašného. Ona mi nic neřekla. Ovšem tento příběh není na Kubě nikterak výjimečný. Je to příběh kubánského lidu. Na počátku všeho museli zavraždit tisíce osob, aby pak mohla tato absolutní vláda pokračovat dalších šedesát let.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Miami, USA, 12.04.2019

    (audio)
    délka: 01:29:02
  • 2

    Miami, USA, 12.04.2019

    (audio)
    délka: 01:29:02
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Pravda tě dovede ke svobodě“

Laida Arcia Carro ED Miami
Laida Arcia Carro ED Miami
zdroj: ED

Laida Arcia Carro se narodila v Havaně a její rodiny se přímo dotkly popravy, které vykonala vláda Fidela Castra ve snaze skoncovat s jakýmkoliv projevem nespokojenosti se směrem, kterým se kubánská revoluce ubírala. Její strýc Plinio Prieto, poručík gerilové jednotky z pohoří Sierra del Escambray, byl zadržen a odsouzen k trestu smrti za účast v boji proti Fidelu Castrovi. V důsledku strýcovy popravy a postojů, které rodina zaujala, bylo nutné, aby se v roce 1962 všichni přesunuli do Spojených států amerických. Laidě bylo tehdy dvanáct let. Poté, co prožila několik let cestováním po mnoha zemích světa, se od roku 1997 začala věnovat podpoře kubánského lékaře Óscara Bisceta. Ten protestoval proti používání rivanolu při potratech, které se prováděly na Kubě, a kvůli tomu se stal terčem kubánských autorit. Za účelem podpory Óscara Bisceta založila Laida Arcia Carro organizaci Koalice kubánsko-amerických žen a zaměřila se na shánění pomoci napříč různými typy organizací. Mezitím Óscar Biscet strávil několik let ve vězení. Její práce ve smyslu podpory dalších kubánských disidentů spočívala ve zveřejňování informací o jejich pronásledování. V současnosti se věnuje výtvarnému umění.