Jana Arbanová

* 1962  

  • „Dožil, ano. Těsně. A myslím si, že umřel taky z toho. Že to mělo velký vliv. Velký. Protože vím, že máti říkala, já si to teda nepamatuju, ale vím, že říkala, že u nás plápolaly kamna, on měl napsané, vyloženě měl sepsané všechno, co se děje v kriminálu, on z toho chtěl něco do budoucna vydat, on to všechno spálil. On nechal jenom ty básně a to podstatné, na co by si stěžoval, tak to proletělo kamnama. Strašný strach měl.“

  • „Ale měli by se lidi velmi rychle vzpamatovat. Velmi rychle. Protože to je tak nebezpečné, tato situace, jak ještě nikdy nebyla od toho převratu. Jako volat po starých pořádcích a volit to, co bylo kdysi, jenom proto, že mi někdo slibuje, že budu mít víc peněz nebo že tu nepůjdou migranti nebo já nevím co, to jsou tak plané kecy a tak jednoduché sliby... Ale zaprvé, když se něco bude dít, neochrání nás vůbec nikdo. Asi tak. To bude: zachraň se, kdo můžeš. A ti lidi, oni byli zvyklí, a toto bych, tu myšlenku, strašně ráda ještě řekla, když je čtyřicet let vlastně národ vedený k tomu, že lhát, krást a podvádět je normální, tak se to musí zákonitě projevit na několik generací dopředu, protože polovina národa to dělala. Kradla, lhala, podváděla a toto jsou, jak říkám, jejich pohrobci, to se nestydím říct. A ta druhá půlka národa, která se bála anebo potřebovala nějak přežít, tak držela ústa a byla vychovávaná v tom a vychovávala tak i svoje děti. Buď potichu, drž ústa, abys přežil, aby ses dostal na školu, abys neměl problémy, aby to, aby ono. Ten, kdo nedržel pusu, tak šel sedět.“

  • „Když byl otec v tomto aktivní, měli narozeného malého Bohuška. A ten strýc mi řekl: ,My jsme měli takový strach z bratra, když přišel: Zabijte prase! Převádíme lidi přes hranice, potřebujeme maso, jídlo. My jsme mu zavřeli dveře před nosem.‘ On ohrožoval rodinu. Myslel si, že hlavou převrátí svět. Byl dost aktivní a bojovný, statečný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Otrokovice, 18.03.2021

    (audio)
    délka: 01:00:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dcera politických vězňů

Jana Arbanová, rozená Zlámalová, se narodila 13. května 1962 v Otrokovicích. Její rodiče Josef Zlámal a Žofie Slováčková, později vdaná Zlámalová, měli již v tu dobu za sebou mnohaletý žalář, kam je na počátku padesátých let uvrhl komunistický režim. Josef Zlámal se již v roce 1948 zapojil do protikomunistické odbojové organizace Světlana. Převáděl přes hranice lidi, kteří prchali před novým režimem, a napomáhal šíření protikomunistických letáků. Od nejvyššího trestu za velezradu jej zachránilo pouze to, že jeho žena o všem věděla velice málo a ani to málo ve vyšetřovací vazbě nevyzradila. Přesto ji režim odsoudil k sedmi letům vězení. Josef pak místo oprátky dostal patnáct let trestu odnětí svobody, propuštěn byl po deseti letech na amnestii. Následkem věznění a těžké práce v dolech zemřel, když bylo Janě necelých sedm let. Matka s dcerou se pak protloukaly životem jen silou vůle. Jana na základní škole z vlastního přesvědčení odmítla vstoupit do pionýrské organizace. Počítala s tím, že ji nepřijmou ani na střední školu, a tak se vyučila prodavačkou. S manželem Janem vychovali dvě děti, Jana a Žanetu.