Marie Andělová

* 1941  

  • „Vondráčkovi měli dvě děti a jejich syn mě prej měl moc rád. Tatínek byl voják a s armádou byl blízko Novostavců a maminka se synem Miroslavem za ním jeli do posádky. A tam se stalo neštěstí. Nikdo ho nezastřelil, dostal střepinou do hlavy a zemřel. Takže oni přišli o syna. Takže jim zůstala jen dcera, no a potom já.“

  • „Otce Němci zatkli a matka, protože měli hodně zlata a šperků, s kterými utíkali, aby měli z čeho žít, tak to všechno vzala a chtěla ho vykoupit. Bohužel tam zůstala taky. Tak jsem zůstala u Vondráčků, že mě tam zapomněli. Prostě jsem zůstala u nich.“

  • Tazatel: „Kdy jste zjistila, že Vondráčkovi nejsou Vaši rodiče?“ MA: „Když mně bylo osmnáct nebo možná ještě víc. Zlobila jsem a maminka mi jednou řekla, že slíbila mojí mamince, že se o mě bude dobře starat a vychová ze mě slušného člověka, a já tak zlobím. Do té doby mně to někdo říkal, ale já jsem tomu nevěřila, protože jsem měla milující rodiče a neměla jsem vůbec žádný důvod si myslet, že nejsou moji nebo já nejsem jejich.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Vikýřovice, 25.06.2015

    (audio)
    délka: 58:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dali mi rodinu, dali mi lásku. Co bych chtěla víc

Marie Andělová
Marie Andělová
zdroj: archiv pamětnice

  Podle rodného listu se Marie Andělová narodila 4. listopadu 1941 v Novostavcích na Volyni. Místo a datum jejího narození je však velkým otazníkem. Matka a otec Karel a Amálie Sutowští žili ještě v roce 1939 v polském hlavním městě Varšavě. Matka měla údajně židovský původ a její rodina ve Varšavě vlastnila textilní obchod a několik domů. Pamětnice ale bohužel nezná ani příjmení matky za svobodna. Není si jistá ani otcovým původem, ale nejspíš měl polské předky. Za války rodiče utekli na východ, kde našli azyl u rodiny Vondráčkovy v pět set kilometrů vzdálené obci Novostavce na Volyni. Někdy na konci roku 1942 ale v Rovně zatkli otce a matka, která se pokusila dostat manžela z vězení, se domů také již nevrátila. Údajně oba zemřeli při některém z pochodů smrti z koncentračních táborů. Marii, které byl v té době jen rok, pak i přes nebezpečí ze strany nacistického aparátu i banderovců u sebe skrývali manželé Anastázie a Václav Vondráčkovi. Sami tehdy měli dvě vlastní nedospělé děti. O syna Miroslava pak přišli při bombardování Rovna v roce 1944. Během reemigrace volyňských Čechů v roce 1947 manželé Marii přijali za svou. Dostala se tak s nimi do Československa. Až do osmnácti let nevěděla o svém původu a dodnes je Anastázii a Václavovi Vondráčkovým - jak sama říká, tatínkovi a mamince - nesmírně vděčná za záchranu života.