Jan Valter

* 1933

  • „Američani pořádali na kolonádě zábavy. Přál bych vám vidět, jak hostili ty chlapce a děvčata, které sváželi na zábavu. To byla burská pomazánka, keksy, káva! To bylo všechno úžasný. A americká armáda měla svoji plzeňskou hudbu, která přijela a hrála: In The Mood... A jak uměli tancovat... Děvče, které mělo rytmus a umělo tancovat, vydrželo v kole, ale která neměla rytmus, vypadla celá červená, neobstála. (...) To víte, že jsme tam taky proběhli dovnitř a chtěli cukroví. Ale my byli dvanáctiletí, tak oni, když nás viděli, tak hned: ‚Hallo, hallo!‘ A už nás hnali ven!“

  • „V obci byl tajemník, starší o čtyři roky než já, a byl to okresní tajemník KSČ. Tlačil na to, že v obci musí být družstvo za každou cenu. To znamenalo buď, anebo. Kdo by nechtěl, bylo by zle. Můj otec se zdráhal a říká mu ten tajemník: ‚Pane Valter, rozmyslete si to. Jestli to nepodepíšete, bude s vámi zle.‘ Tak si představte, že táta to musel podepsat, poněvadž by nás asi vystěhovali. To chci říct, protože takový případy byly. Táta mu jako malému chlapci zachránil život, když jako malý spadl z mostu a proříznul si na noze tepnu. Tak mu to uvázal kšandami nad kolenem, páč nic jiného neznal. A: ‚Do smrti vám, pane Valter, budeme vděční.‘ Jo, a tento člověk se stal politickou veličinou a bez pardonu do družstva. Tak táta prostě do toho družstva musel jít.“

  • „Když udělám sousedovi omylem, ne úmyslně, nějakou újmu, tak se mu na základě svého charakteru omluvím za každou cenu, protože nechtěl jsem to udělat, a stalo se to. Víte, kdyby ta komunistická strana řekla, že byly chyby, udělaly se chyby... Vždyť někteří byli nevinní. Nebyli agresivní proti našemu státnímu zřízení, komunismu, ale byli nevinně odsouzení. Tak tahle omluva by mohla být. Copak my jsme dělali zle místním po roce 1989? Dělali jsme zle? Představte si ještě, ten tajemník Václav se ani tátovi neomluvil. Jeho bratr Josef [ale] řekl: ‚Jendo, omluvám se vám za celou moji rodinu, co můj bratr vám udělal.‘ Tak si dokážete představit, jaký je to diametrální rozdíl. Vidíte, on to dokázal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Přerov, Osmek, 24.09.2018

    (audio)
    délka: 02:47:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na Moravě mi nakonec pomohli, ale v obci...

Jan Valter dobová fot.
Jan Valter dobová fot.
zdroj: archiv pamětníka

Jan Valter se narodil 31. října 1933 v obci Letiny nedaleko Klatov. Rodina obhospodařovala patnáctihektarový grunt a provozovala také hostinec s povoznictvím. Po válce Valterovi o hostinec a živnost přišli a otec byl na sklonku 50. let donucen vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Pamětník se vyučil farmářem. Vojnu sloužil v Přerově jako pomocný dispečer letové kontroly na řídící věži. Během vojenské služby se seznámil se svou budoucí manželkou Boženou Jemelkovou. Vzali se zkraje roku 1959 a žili krátce u rodičů na Šumavě. Kvůli těžkostem se zaměstnáním se nakonec přesunuli zpět na Moravu a dlouhá léta oba vykonávali špatně placené práce v zemědělství. Od roku 1966 pamětník zastával místo správce na přerovské zemědělské škole, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu. S manželkou vychovali dvě děti.