Jaroslava Kravčenková roz. Pernicová

„Já jsem měla hrůzu u matematiky, pro mě matematika je prostě strašná. A co se stalo, bylo vedro, čtyřicet ve stínu, a já jsem vzala učebnice a šla do kostela sv. Kateřiny, tam jsem věděla, že mě nikdo otravovat nebude. Otevřela jsem to a vtom slyším: ‚No tak takové modlitební knížky, to jsem ještě neviděl.‘ Otočím se a tam katolický kněz. Říkám mu: ‚To je dobře, že jste tady, prosím vás, rozumíte tomu?‘ A on říká: ‚Představte si, že jo. Pojďte se mnou do sakristie.‘ Představ si, že to, co mi vysvětlil... že jsem obstála u zkoušek. To byla taková zajímavá věc. On mi to tak vysvětlil, že já jsem excelovala. Skončila jsem a říkám: ‚Pane řediteli, prosím vás, nemyslete si, že jsem tak chytrá, to mi právě vysvětlil katolický kněz. Abyste si nemyslel, já nechci šidit, to bych nepřenesla přes srdce.‘ A on říká: ‚Proč jste se přiznala?‘ No, tak jsem taková.“

„Přijde Hanička, říká: ‚Soudružko Jarunko, mně někdo šlohnul peníze.‘ Tak dobře, prohlídni si to ještě jednou, dívala se, nic nenašla. Tak říkám: ‚Tak víte co, vážení? Tady je třídní kniha, protože nejsem policajt, ale kantorka, tu knihu dám na stůl, všichni půjdeme ze třídy, a kdo tu stovku má, vložte ji do třídní knihy. Zkrátím to, vzala jsem pak třídní knihu a tam byla ta stovka. Tak jsem poděkovala a říkala jsem: ‚Opravuji sešity z češtiny, a kdo chce, jsem tu do tří hodin. Jestli myslíte, že někdo chce něco vysvětlit, tak přijďte. Za pět minut tři se to stalo. Představ si, Maruško, že paní žila s nějakým pánem, a to nikdo nevěděl, že je to ožralčisko, že je to rabiát, že je to cholerik a všecky peníze propil a ty děcka už tři dny nejedly. A on [kluk, který ukradl peníze] to nemyslel, že by chtěl krást, on pro ty svoje sourozence. Tak já jsem dodneška jeho jméno nevyslovila, nikdo nic se nedozvěděl. Říkala jsem: ‚Za to, že jsi přišel, tak to je tak něco nádhernýho, neboj, já to neřeknu.‘ Ale udělala jsem tam takovou revoluci v té rodině, že ten je dodneška beránek.“