Karel Ležák

* 1928

  • „A přišel rok 1989. Jak probíhal ve Slaném, jsem měl pouze z doslechu. Přestože jsem se dotazoval a získával informace, přímé účasti jsem se vyhýbal. Byl jsem několikrát vyzván, abych požádal o rehabilitaci a finanční odškodnění, ale vždy jsem odmítal, protože jedinou velkou ztrátu, kterou jsem pociťoval, byla ztráta uplynulých dvaceti let, kterou mně nikdo nemůže vynahradit. A i dlouholetá sledovanost zůstávala v podvědomí. Zúčastnil jsem se několika shromáždění na Letenské pláni, kam z našeho střediska v Novém Strašecí byly organizovány autobusové zájezdy. Přesto jsem se zajímal i o dění ve Slaném. Hlavním organizátorem zde byl bývalý pracovník ČSAD pan Josef Šanda, který inicioval několik veřejných shromáždění u Grandu a se studenty u gymnázia. Osobně jsem se ničeho ve Slaném nezúčastnil. Pan Šanda se po utvoření OF později stáhl a dalšího dění se nezúčastňoval. O zapojení v OF nejevil zájem. Při zajišťování dokladů z roku 1968 jsem se na Josefa Šandu obrátil s požadavkem na vypracování vzpomínek a získaný článek jsem, spolu s materiály na rok 68, předal do archivu městského musea (pozn.: Vlastivědné muzeum ve Slaném). Bohužel Pepa přednedávnem tragicky zahynul, takže další materiály přímého účastníka již nelze získat. Zachoval se i krátký filmový záběr z těchto dnů, z jednoho shromáždění, který má v držení pan Aleš Hezký.“

  • „Byly zajišťovány stálé denní i noční hlídky, klášter – místnost Svazarmu, zajišťováno tlumočení – nejdříve studentka Pavla Kramosilová, pro jednání na posádce a na MNV. Studentku později zástupci sovětské armády odmítli, že je vůči nim arogantní. Při požadavku na vstup do závodu vypomáhal zaměstnanec archivu ČKD pan Holík. V závodě Tatra byly zhotovovány nápisy a hesla proti vstupu vojsk, jejichž výlepem byla pověřena takzvaná milice mladých z řad studentů, jejichž vedení si vynutil tehdejší náčelník SNB ve Slaném kapitán Rudolf Kafka. Spolu s tímto náčelníkem jsem byl na velitelství posádky sovětských vojsk ve Slaném (jednání probíhala za mostem U sloupu – směr Trpoměchy), a to v případě, kdy byl chycen jeden ze studentů při výlepu, (bohužel jméno jsme nezaznamenali). Student byl odvezen do tábora sovětských vojsk a my jsme žádali jeho vydání. Velitel odmítl studenta vydat s vyjádřením, že se jedná o kontrarevoluci. Teprve asi po hodinovém jednání, kdy jsme pohrozili, že případ vyhlásíme městským rozhlasem, což vyvolá nepokoj mezi občany, byl student vydán. Stejná situace nastala v případě, kdy se ve vývěsní skřínce v ulici Husova objevil veršovaný plakát proti sovětské armádě. Na MNV se dostavil zástupce sovětské armády a žádal okamžité odstranění nejen plakátu, ale i nápisů na silnicích a pohrozil, že pokud tak neučiníme, nechá smazat nápisy pomocí pásů tanků. Nevím, jak se tato zpráva dostala do státního rozhlasu, který pak zkresleně vyhlásil, že město Slaný má být zrušeno tanky sovětské armády. Armáda si vynucovala přístup do závodů. Žádali, aby mohli hovořit s pracovníky, čemuž jsme se snažili zabránit. Jeden z případů je uveden v knize doktora Horáka (Vladimír Horák: Srpnové dny 1968 ve Slaném). Sám si vzpomínám na další případ, kdy se zástupci sovětské armády dostavili do vrátnice n. p. Tatra a žádali o umožnění vstupu do závodu, což jsem odmítl. V závodě Tatra byl tehdy zaměstnán pan Pivarči, který se vrátil po válce do ČSR se Svobodovou armádou a byl držitelem vyznamenání hrdiny Sovětského svazu. Tehdy přišel do vrátnice a chtěl zástupcům sovětské armády vyznamenání odevzdat jako nesouhlas se vstupem vojsk. Zástupci odmítli, že nejsou oprávněni vyznamenání převzít, a z vrátnice odešli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vlastivědné muzeum ve Slaném, 09.06.2010

    (audio)
    délka: 30:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Vzpomínky pamětníků ze Slaného a Slánska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vyhozen z práce „pro angažovanost po boku pravicových sil“

Karel Ležák.jpg (historic)
Karel Ležák
zdroj: archiv pamětníka

Karel Ležák se narodil 18. června 1928 v Horažďovicích. V roce 1943 ukončil měšťanskou školu a nastoupil do učení v ČZ Strakonice. Po vyučení absolvoval v letech 1947-1948 nižší průmyslovou školu v Kladně. V roce 1950 se oženil s Evou Kotešovicovou. Od roku 1950 pracoval v n. p. Tatra ve Slaném jako normovač, plánovač, vedoucí technického výrobního úseku, zástupce ředitele. V letech 1966-1970 byl externím zástupcem Motokovu pro Jugoslávii. Po invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 se stal předsedou koordinační komise pro vyjednávání s okupačními vojsky. Za své politické postoje byli v letech normalizace on i jeho manželka propuštěni ze zaměstnání a sledováni StB. V roce 1971 nastoupil jako úředník u n. p. Silnice KNV Praha, závod Beroun, odkud odešel v roce 1991 do důchodu. V letech 1994-2002 byl zástupcem starosty ve Slaném.