Karel Žižka

* 1950  

  • „Pracoval jsem dále v nemocnici v Novém Jičíně na rentgenu. Vždycky ráno jsme si s kolegy rozložili na stůl žádanky. Měli jsme to rozděleno na traumatologii, ledviny, zažívací trakt. A jednoho krásného dne jsem si všiml, že na jedné žádance bylo napsáno JUDr. Veverka. Řekl jsem kolegům: ‚Prosím vás, toho mi nechte. Toho si vychutnám sám.‘ Šel jsem do čekárny a zavolal pana Veverku. Zvedl se, vešel do místnosti. Požádal jsem ho, aby se svlékl do pasu a lehl si na stůl. Přišel na vyšetření ledvin. Zeptal jsem se ho, jestli si na mě pamatuje. On řekl, že ne, že si nepamatuje. Tak jsem mu připomenul soud v Novém Jičíně. Začal rudnout. A řekl jsem mu pár slov, která jsem měl dlouho na srdci: ‚Konečně máte, vy komunisté, po žížalkách. Trvalo to sice strašně dlouho, ale jsem rád, že jsem se toho dožil a že ty už nebudeš nikomu škodit, že jsi teď takhle malý.‘ Začal jsem mu normálně tykat.“

  • „Dne 3. února si pro mě přijeli do Olomouce estébáci z Ostravy s tím, že při domovní prohlídce u Pepy Zdráhala byly nalezeny protistátní tiskoviny. Pepa jim přiznal, že to má půjčené ode mě a já že to mám od Tigrida. Tak pro mě přijeli, ať jim to vysvětlím. Odvezli mě na krajskou správu StB. Z druhé strany je věznice. Hned jsem šel na výslech. Nějaký major Oramus mě vyslýchal až do večera. Předložil mi plakáty, řekl mi o rozbitém okně i o rozbitém Svazu československo-sovětského přátelství. Zpočátku jsem se snažil zapírat, ale oni už věděli všechno.“

  • „Asi měsíc po okupaci si jeden příslušník StB z Nového Jičína začal vodit do svého bytu z posádky z Frenštátu ruské důstojníky. Chodili k němu dva, tři, čtyři i s manželkami. Jednou v září 1968 jsme byli s kluky v tělocvičně. V podstatě jsme se shodli na tom, že je to kolaborant první třídy a že je třeba mu to dát nějakým způsobem najevo. Myslím, že to byl můj nápad, abychom mu hodili do oken šutry, až tam budou zase Rusové, a že jim tu besedu trochu znepříjemníme. Plácli jsme si na to a provedli to. Bylo nás pět šest kluků. Každý si vzal do ruky kámen nebo kostku, a jak se řeklo ‚teď‘, tak jsme to Krátkému hodili do oken. Sklo zařinčelo a my se rozprchli. Pak jsme se dozvěděli, že ihned přijela policie se psy. Tenkrát nás ale nechytili. Teprve v roce 1970, když se vyšetřovaly další věci, tak se k tomu někdo přiznal a vyšlo to najevo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Ostravě, 16.01.2020

    (audio)
    délka: 02:49:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nelituji měsíců v komunistickém vězení. Spíše mě mrzí, že jsem režimu neškodil více

Karel Žižka / kolem roku 1968
Karel Žižka / kolem roku 1968
zdroj: Archiv Karla Žižky

Karel Žižka se narodil 12. ledna 1950 v Novém Jičíně. Absolvoval tamní Střední všeobecně vzdělávací školu. Po maturitě nastoupil na nástavbové studium na rentgenového laboranta v Olomouci. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 spoluorganizoval různé protesty a drobné odbojné akce. Při prvním výročí smrti Jana Palacha v roce 1970 šířil letáky, které připomínaly jeho odkaz a vyzývaly k odporu proti nesvobodě. Byl zatčen a odsouzen na sedm měsíců vězení. Trest si odpykal nejprve v ostravské vazební věznici a po vynesení rozsudku ho uvěznili v Horním Slavkově. Po propuštění na svobodu pracoval jako mazač strojů v novojičínském podniku Tonak. Později dělal sanitáře v nemocnici. Dálkově dokončil studium a pak více než dvacet let pracoval jako rentgenový laborant v nemocnicích v Novém Jičíně a v Odrách. Ve svobodných poměrech byl soudně plně rehabilitován. V roce 2017 ho česká vláda ocenila jako účastníka odboje a odporu proti komunismu.