MUDr. Vladimír Zikmund CSc.

* 1925  

  • „Tak jsem nakonec šel na ministerstvo zdravotnictví k hlavnímu kádrovému úředníkovi a ten říkal: 'No tak já taky nevím proč.' Všichni říkali: 'Já nevím proč.' A tenhle říkal: 'Přijďte za týden, tam je člověk v oddělení osobních záznamů, který má všechno pod palcem. Já s ním promluvím.' A za týden mi řekl: 'Můžete jet.' A ten člověk, který to měl všechno pod palcem, byl můj bývalý kamarád z Buštěhradu, který mě z nějakých důvodů nenáviděl. Protože on byl činovníkem svazu české mládeže a tento svaz byl nepřítelem skautů.“

  • „Až nakonec povolili odjezd. Přijeli jsme na letiště a tam říkali: 'Ale dvě děti nemůžou.' Takže my jsme měli všechno v kufru, zalepené. Už jsme měli jízdenky, letenky. Ale úředník řekl: 'Ne, vy neodjedete všichni.' Tak následovala další jednání na všech možných úřadech. A za rok potom, když viděli, že jsem neutekl, tak řekli: 'Tak ho [syna] pustíme.'“

  • „Pro nás to bylo nepřijatelné, abychom tam s těmi Němci zůstali. Ten útěk nebyl organizován dostatečně. Nebyl chráněn. Takže když my jsme se dozvěděli, že to území připadne Čechám, nebo naopak Němcům a že naše oblast, naše bydliště, bude zahrnuto do Německa, tak jsme takzvaně optovali pro odstěhování do nějaké české oblasti a od toho se odvíjelo místo, kam ti lidé utekli. Protože se nejednalo o odsun podle jakýchsi pravidel nebo předpisů, nýbrž byl to vyslovený útěk. Ve chvíli, kdy se dozvěděli, že to území připadne Německu, tak vznikal nárok asi na dvanáct hodin pobytu a potom opuštění všeho. Takže po zabalení několika kusů ošacení jsme museli narychlo na poslední vlaky, které odjížděly do Čech.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 26.07.2020

    (audio)
    délka: 02:44:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zlikvidoval neštovice v Kongu. Kvůli komunistům tam žil rok bez syna

Vladimír Zikmund v Kongu při misi proti černým neštovicím. V ruce drží očkovací pistoli a ukazuje ji konžskému ministru zdravotnictví (muž v huňaté čepici)
Vladimír Zikmund v Kongu při misi proti černým neštovicím. V ruce drží očkovací pistoli a ukazuje ji konžskému ministru zdravotnictví (muž v huňaté čepici)
zdroj: archiv Vladimíra Zikmunda

Vladimír Zikmund, významný epidemiolog, který se podílel na celosvětovém vyhlazení pravých neštovic, se narodil 27. května 1925 v Teplicích na severu Čech. Většinu svého raného dětství prožil v nedalekém Lomu u Mostu, kde před válkou zažil soužití i potýkání českého a německého etnika. Po přijetí Mnichovské dohody v roce 1938 musel s rodinou narychlo opustit severní Čechy připadající nově Velkoněmecké říši a přestěhovat se do středních Čech. Většinu válečných a poválečných let prožil v Buštěhradu u Kladna, kde se setkal s velkou podporou nastupující komunistické strany, a to i ve skautském oddíle, který navštěvoval. V roce 1946 nastoupil ke studiu medicíny na Karlově univerzitě v Praze. Zaměřil se zde na oblast epidemiologie a preventivního lékařství a seznámil se s předním českým epidemiologem Karlem Raškou. Po studiu začal pracovat na Krajské hygienické stanici v Liberci. Stal se také členem Světové zdravotnické organizace, pod jejímž vedením byl v roce 1964 vyslán na misi do Konga. Odjezdu ovšem předcházelo velmi zdlouhavé, komplikované a nejisté schvalovací řízení ze strany komunistického státu ovlivněné také výrazným komunistickým papalášstvím buštěhradských spoluobčanů. Když chtěl Vladimír Zikmund přivést do Konga také svou rodinu, byl přímo na letišti donucen nechat jedno své dítě v Čechách jako pojistku proti emigraci. V Kongu strávil celkem čtyři roky, během kterých se mu podařilo v zemi zcela vyhladit pravé neštovice. Později zažil stejný úspěch také v poslední enklávě této nemoci - v Indii. Je autorem úspěšné koncepce takzvaného aktivního vyhledávání nemoci. Později byl Světovou zdravotnickou organizací vyslán také do dalších států světa k epidemiologické práci. Spolupráci s touto organizací ukončil až roku 1988, kdy dosáhl věkového limitu pro práci v rámci Světové zdravotnické organizace.