Milan Zapadlo

"No a my jsme v Praze dostali třeba informace o jedné paní, jejíž manžel tady vyvěsil prohlášení Charty 77 na veřejné plakátovací místo na Fügnerce. A oni ho u toho chytli a on dostal asi pět let tenkrát, myslím. A tahleta paní byla s dětmi bez jakékoli finanční podpory. A tak se nás ptali v Praze, jestli bychom jí nějaké peníze nedodali. Tak jsem pro ty peníze byl u Jirky Dienstbiera, ještě s Jirkou Kasalem jsme tam byli. A pak, když jsme se vrátili, to bylo poprvé, co jsem viděl devizy, ty peníze. A my jsme potom navštívili tuhletu paní, protože byla pod varováním státní policie, že jakmile něco řekne, tak jí ty děti zabijou. Takže ona měla hrozný strach a my jsme čekali až do tmy. My jsme jí prostě šli zaťukat na okno, a když jsme jí ty peníze předali, teď jsme nevěděli, jestli nebyla sledovaná. Už se nepamatuju, jak se jmenovala."

"Pak si ještě pamatuju na Jana Palacha. Když se upálil, tak potom byly zapnuté všechny sirény v celém státě, auta zastavila, všichni mačkali klaksony. My jsme ve třídě stáli, já jsem brečel, jako jediný, učitelka mě hladila po hlavě. A bylo mi to hrozně líto, že něco takového takový mladý člověk může spáchat, aby probudil vlastně ten celý národ."

"A bylo zajímavé – všimli si toho, že veřejné osvětlení je vypnuté. No a najednou se vyřítilo pár mladíků ze tmy a začali je mlátit prostě. Toho Tudora přehodili přes zábradlí do Kateřinského potoka, no a Jirku Kasala zkopali tak, že mu zlomili žebro. A on se nějak, přesně ty detaily si nepamatuju, on se nějak dostal domů, zavolali sanitku, sanitka ho odvezla do nemocnice. Jenže než došlo k ošetření, už tam byli estébáci a říkali, že tohohle pána vezmou na výslech, že musí zjistit, co se vlastně dělo. Ten doktor se nějak ohradil: 'Podívejte se, já jsem doktor a nejdřív ho musím ošetřit.' Oni mu řekli: 'Nám nebudete říkat, co my můžeme a co nemůžeme!' Takže ho nasadili do auta, odvezli ho na Pastýřskou k výslechu a pak ho vykopli na ulici a řekli, ať si jde do nemocnice sám."

"Brzo ráno nás probudila máma, brečela a říkala, že nás okupujou, že nás Rusové okupujou. A teď jsme nevěděli – já jsem vlastně to slovo skoro neznal. Ta představa, že to jsou Rusové, které my ve škole pořád malujeme s červenou hvězdou, ty tanky, ty šeříky, a najednou tohleto."