Michael Žantovský

* 1949

  • „Ta cenzura měla celou řadu úrovní, mě se to týkalo, hlavně když [Pavel Bobek] natáčel desky. V Supraphonu nebo v Pantonu to procházelo nějakým sítem. Měli jsme pár problémů. Vím, že je taková nádherná písnička z jednoho slavného amerického westernu, která se jmenuje My Rifle, My Pony and Me. A já jsem to přetextoval do češtiny jako Mé tělo, má duše a já. A nastal ten spor o duši, prostě jako co tam dělá ta duše. V tom originále je puška, tak pušku bychom ještě vzali, jo, ale duši ne. No ale nakonec jsme to nějakým způsobem prosadili a je to na desce. Já nevím, jestli to dělalo celou tu věc horší nebo lepší, ale ona všude v té době a všude v Čechách za tím byla taky spousta švejkárny. Tak jako se říkalo, že lidi předstírají, že pracují, a ten režim předstírá, že je platí, tak také v kultuře řada lidí předstírala, že dělá ten dohled, ale nechali se koupit panákem nebo prostě přemluvit. Já jsem to znal spíš z překladatelské oblasti, už jsem v té době překládal hodně, zejména moderní americkou literaturu. A tam probíhal podobný proces lektorských posudků, kde to někdo musel zaštítit tím, že to může u nás vyjít, protože cenzoři nečetli anglicky, to byla výhoda. Takže vždycky se našel někdo, kdo napsal, že to je významné protiimperialistické dílo nebo něco takového. A tak jsme vydávali Vonneguta a Styrona a Hellera – spoustu lidí, kteří neměli ani tušení o tom, že píšou protiimperialistická díla.“

  • „Mě vyhodili z gymnázia už v prvním ročníku. Chodil jsem na gymnázium, tenkrát Střední všeobecně vzdělávací školu, na Velvarské, dnešní Evropské. Protože jsem byl ten přechytřelý, už jako čtrnáctiletý jsem dělal školní divadlo. Takzvané Divadélko v suterénu, které bylo v suterénu Ústředního domu armády na Kulatém (Dejvickém) náměstí, kde je myslím dneska důstojnický klub nebo něco takového. Tenkrát to bylo prostě velmi zajímavé divadýlko. Probíhala spousta takových akcí, Jirka Černý tam pouštěl diskotéky. A my jsme měli školní divadlo, do kterého jsem se já, okamžitě, když mě přijali na tu školu, přihlásil. Nejdřív jsme hráli nějakého Shakespeara, to mi nepřipadalo dost moderní. Tak jsem se toho ujal a začal jsem tam inscenovat pásmo z beatnické poezie, která k nám začínala přicházet: Allen Ginsberg, Gregory Corso, Lawrence Ferlinghetti a tak dále. A strašně jsem tím žil a už jsem se viděl jako budoucí režisér a herec. Připravovali jsme to, zkoušeli. No a co čert nechtěl? Přijel do Prahy Allen Ginsberg. My jsme za ním šli do Violy a on nám nakreslil rybu a bylo to prostě úžasné a na filozofické fakultě tenkrát četl Kvílení a to prostě bylo úchvatné. A pak ho zvolili králem Majálesu. A pak ho vypověděli z Československa. Protože údajně podle těch komunistických úřadů sváděl nezletilé chlapce k hrátkám. V té době už jsme měli všecko nazkoušené a Honza Zábrana mi dal ještě nevydané překlady Ginsberga, které jsme tam prostě četli a tak dále. No a naše ředitelka školy, která byla kovaná komunistka, i když o tři roky později se z ní stala taky reformátorka, tuším, si to všecko dala dohromady a prostě jí došlo, že ty naše zkoušky divadla v tom divadýlku a vlastně všecko, co děláme, že jsou to jenom zástěrky pro nějaké zřejmě homosexuální orgie a tak dále. A já jsem prostě z té školy vylít. Rodiče, že mě tam nechtějí, a tak dále. Tak jsem ztroskotal ve své divadelní kariéře. A naštěstí moje sestra, která na rozdíl ode mě byla celý život vzorná studentka, žákyně a všichni ji chválili a tak dále, tak ta studovala Gymnázium Na Dlouhém lánu, dneska to je Gymnázium Arabská. A tam se nade mnou smilovali, nad tím odpadlíkem, a vzali mě tam a tam jsem se nějak doplazil k maturitě.“

  • „Znamenalo to, že jsem měl práci, za kterou jsem byl placený a že jsem chodil… Shromažďoval jsem poslední zprávy z té doby, jak oficiální zprávy… Tehdy už na úřadu vlády tehdejší mluvčí vlády premiéra Adamce, pan Pavel, občas pořádal nějaké tiskové konference, tak tam jsem chodil klást všetečné otázky. Ale taky jsem měl kanály a styky nebo kontakty s neoficiální opoziční garniturou a o tom jsem také psal, nebo jsme ty větší story dělali společně s kolegou Michaelem Weissem, který přijížděl z Vídně. Ale hlavní, z čeho sestávala moje práce především – roku 1988 a hlavně 1989 – bylo běhání po Václavském náměstí nahoru a dolů, vyhýbání se obuškům a psaní o tom, co se ten den zrovna semlelo. Já na to vzpomínám velmi rád, protože říkám, že jsem v životě neměl takovou fyzičku jako tenhleten rok. A samozřejmě že to chvilkami bylo o hubu. Ale my jsme se pohybovali v takové skupince těch zahraničních zpravodajů a v naší skupince byl zvlášť důležitý tehdejší zpravodaj Hlasu Ameriky Jolyon Naegele, který dodneška v Praze žije. Ten byl důležitý, protože měl tranzistorové rádio. To jsme měli všichni, ale na rozdíl od nás on měl na tom tranzistorovém rádiu i frekvenci velmi krátkých vln, na které vysílali policajti. Takže jsme mohli poslouchat policajty. Oni samozřejmě mluvili kódovou řečí, ale ne tak složitou, takže po čase jsme dobře věděli, že když se tam ozve ,jedeme na stadion’, tak stadion bylo Václavské náměstí, a věděli jsme, že se musíme uchýlit někam do nějakého místa, odkud se dá případně dostat ven. A byli jsme na ně trošku připravení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.05.2022

    (audio)
    délka: 02:00:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Memory of our Nations - Never forget our totalitarian heritage
  • 2

    Praha, 03.11.2022

    (audio)
    délka: 01:45:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pokud měl člověk v normalizačním režimu se ctí přežít, nesměl od něj nic chtít

Michael Žantovský v roce 2022
Michael Žantovský v roce 2022
zdroj: natáčení Post Bellum

Psycholog, překladatel, mluvčí prezidenta Václava Havla a český diplomat Michael Žantovský se narodil 3. ledna 1949 v Praze, vyrůstal v rodinném domě na Hanspaulce. Jeho otec Jiří Žantovský pracoval po většinu svého života v Památníku národního písemnictví, matka Hana Žantovská, rozená Eislerová, byla překladatelka a redaktorka nakladatelství Mladá fronta. V době dospívání Michael postupně odhaloval matčiny židovské kořeny a trauma holocaustu, které tížilo oba rodiče. Vyrůstal v intelektuálně podnětném prostředí, hodně četl a zajímal se o rokenrolovou hudbu. V prvním ročníku na gymnáziu (1965) byl vyloučen za inscenování pásma beatnické poezie ve školním divadle. Došlo k tomu v souvislosti s návštěvou Allena Ginsberga v Praze v době studentské oslavy Majáles. Americký básník byl vypovězen z Československa za údajné sexuální obtěžování nezletilých chlapců a vedení školy usoudilo, že sexuální podtext má i zmíněné divadelní představení. Michael nicméně mohl dostudovat na jiném gymnáziu. Po maturitě nastoupil ke studiu psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1967). O prázdninách po prvním ročníku, několik dnů po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, se s několika spolužáky z ročníku rozhodl odjet na partnerskou univerzitu v holandském Groningenu. Odtud pokračoval k příbuzným do Montrealu. V Kanadě strávil jeden rok, studoval psychologii na zdejší McGill University. V létě 1969 se nicméně vrátil do Československa. Po promoci (1973) nastoupil do Výzkumného ústavu psychiatrického v areálu bohnické léčebny. Zde se v týmu doktora Jaroslava Madlafouska věnoval výzkumu motivace a sexuálního chování. Výzkum byl režimem postupně omezován a po vojenské službě (1977) se sem Michael Žantovský vrátil už jen na půl úvazku. Od roku 1980 působil na volné noze jako překladatel anglosaské literatury a písničkových textů, zejména pro zpěváka Pavla Bobka. Díky svému kulturnímu zázemí měl řadu přátel mezi disidenty, sám se však do činnosti disentu naplno nezapojoval. Od roku 1988 pracoval jako pražský korespondent londýnské zpravodajské agentury Reuters, psal reportáže ze všech pražských protirežimních demonstrací té doby. V prosinci 1989 se stal mluvčím Občanského fóra (OF) a od ledna 1990 byl mluvčím prezidenta Václava Havla. Byl českým velvyslancem v USA (1992–1997), v Izraeli (2004–2009) a ve Velké Británii (2009–2015). V letech 1996–2007 byl členem Občanské demokratické aliance (ODA), v letech 1996–2002 za tuto stranu působil v Senátu. Z angličtiny přeložil prózy a dramata řady významných moderních, zejména amerických autorů. Je autorem několika knih, mimo jiné biografie Václava Havla (Havel, 2014, vydalo nakladatelství Argo).