Jan Zach

* 1946

  • „Naši kluci, když kolem kostela se formovala děcka… Jak to bývá, děti byly rozjívené, dělaly rotyku. Fackovaly se a tak. Brácha se na to nemohl koukat. Přece není možné, že rostou jak dříví v lese. Musejí se vydovádět, aby byly u oltáře klidné. Tak prostě musejí hrát fotbal. Bylo to po smrti táty, rok 1954, to byla nejkrutější doba, strašlivá perzekuce. A komunisti neradi viděli u oltáře někoho kromě starých lidí, uhekaných babiček. Protože náboženství podle nich muselo být uhekaný, ukňouraný. Náboženství nemohlo být radostný. A moji starší bráchové si říkali, ty děti se musejí někde vyřádit. Tak budou hrát kolem kostela fotbal. Samozřejmě, že [občas rozbily] nějaká okna, i ta kostelní. To se nedalo nic dělat. Nicméně děcka se mohly někde vyřádit. Brácha měl v krvi tu učitelskou krev. Propána, vždyť děti musejí něco vědět o náboženství. Tak zavedl pro tyhle kluky takzvanou biblickou hodinu. Dodneška to mám v takových sešitkách. Tam byly očíslované stránky a ty děcka se musely učit, co je to bible, vyprávět biblické příběhy. Ty se musely znát nazpaměť, protože to pan katecheta vyprávěl. A na základě těchhle narativů byly vystavěné pojmy jako úcta k otci, úcta k držení daného slova a všechny tyhle věci. A ty děcka to sály! A zejména úcta k Písmu svatému.“

  • „Moji bratři byli zavření a tak dále. Já jsem se naučil zodpovídat na různé otázky, domovní prohlídky, probírání nebezpečné literatury… Ta byla ukrytá. A když byla ukrytá, tak byla vzácná. Co bývá ukryté, to je vzácné, že? To byly poklady. Slovníky a tak dále. To všechno jsem sál, protože to bylo utajené, to bylo vzácné. To se prostě muselo dobývat přes uzavřené gauče a tak dále. Takže jsem se naučil pídit po tomto teoretickém bohatství.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 19.07.2023

    (audio)
    délka: 02:05:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pán Bůh ti nedal rozum do čepice, abys ho prošustroval

Jan Zach v dětství
Jan Zach v dětství
zdroj: archiv pamětníka

Jan Zach se narodil 25. března 1946 v Jihlavě. Otec Alois Zach pracoval jako strojvůdce na trase Jihlava - Humpolec, matka Marie byla v domácnosti a přivydělávala šitím. V rodině se tradovala láska k vědění a ke vzdělání, rodiče byli věřící a ukrývali doma katolickou literaturu. Jan Zach vyrůstal jako nejmladší ze čtyř dětí. V roce 1954 Alois Zach zahynul po zásahu elektrickým proudem při drobné opravě v domácnosti. Janovi starší bratři Jiří a Vladimír se v 50. letech věnovali práci s katolickou mládeží, pro ministranty organizovali pohybové i duchovní aktivity. Nejstarší Jiří byl za to osm měsíců držen ve vyšetřovací vazbě, mladší Vladimír byl odsouzen na dva roky do vězení. Vzhledem ke svému původu Jan nemohl studovat, vyučil se nástrojářem a dálkově vystudoval strojní průmyslovku. Pracoval jako projektant. Sestra Marie se v roce 1965 provdala do Francie, kde ji Jan v roce 1968 navštívil. V roce 1972 se oženil a má tři děti: Martina (1973), Jana (1975) a Magdalénu (1977). Po roce 1989 deset let pracoval jako soukromý projektant, posléze jako zaměstnanec firmy Bosch. Jeho celoživotní láskou jsou varhany, na které umí hrát, a dovede je také opravovat.