Jiří Wonka

* 1950

  • "Matka byla špatná, v té době ještě žila babička. Tu jsme uklidili do nemocnice, bylo jí asi 88 let. Ještě chápala, co se děje. Lidé se s námi báli mluvit. Z domu, kde jsme bydleli, byl na pohřbu jediný soused. Matka říkala, že se nám báli i kondolovat a že když oni nám nepřišli na pohřeb, ona už nikam také chodit nebude. Byly tam možná ještě dvě staré paní a ten jeden soused, ten se nebál přijít sousedovi na pohřeb. Jinak tam z baráku nikdo nebyl."

  • Chtěli jsme bruslit a jeden kluk, on za to třeba také nemohl, nás vyháněl, protože prý náš otec tam nedělal žádné brigády. Tak jsme podle něj neměli právo tam bruslit. My jsme žádného tátu ale neměli, zemřel v roce 1953 na zauzlení střev. Bratrovi bylo devět neděl, mně byly tři roky. Přišlo se na to pozdě, říkali mi pamětníci, že se otec svíjel a nikdo na to nepřišel. Matka byla čtyři roky vdaná, pak byla vdova až do smrti, nikoho si nenašla. Věnovala se nám.

  • "V roce 1986, jak jsem říkal, 26. května nás zavřeli. Vrátil jsem se za rok. V Hradci to byl ale teror, tam jsem byl devět měsíců, tam mě mlátil Ivo Vyleťal za výstřižky o Gorbačovovi, tenkrát už se něco měnilo a já jsem si je vystřihl. Ten mě začal mlátit do páteře a já tam ochrnul a jak to bývá, obratem mě trestně stíhali, že jsem napadl dozorce. Ale vzhledem k tomu, že jsem byl stíhaný, tak do odložili, protože jsem byl stíhaný za těžší zločiny, než bylo verbální napadení. Jednou mě zavázali oči, pálili mě cigaretami, házeli mě tam špagát, ať se prý oběsím a dodali, že jsem svině německá, nebo co to povídali. Poté jsem šel na Ruzyň, ale tam jsem problémy neměl."

  • "Udělali to tak, že bratra odvedli v železech, vodili ho po městě, matka to viděla z okna. Ať se na vás klienti kouknou, jak vypadá advokát chudých, říkali mu. Strašně ho ponižovali, vodili ho i po závodě."

  • „Viktor Vaničků, syn od řezníka – a řezníci byli tenkrát prominentní osoby – skončil na těch běžeckých závodech na čtvrtém místě. A přestože můj bratr doběhl před ním, dal mu ředitel školy bramborovou medaili. Bratr byl smutný, ale nebrečel a pronesl: ‚Až budu velkej, budu bojovat za spravedlnost.‘ Ten pocit křivdy jsme si tedy nesli už z dětství. Proto jsme s bratrem na sebe byli velmi zafixovaní.“

  • „Byli to sadisti jak esesmani, pálili mě cigaretami. To by nikdo nevěřil. Když jsem se vrátil z basy, prohlédli mě američtí lékaři, které sehnala Jiřina Šiklová. A ti říkali, že něco takového viděli naposledy v Nigérii.“

  • „Zrovna jsem byl hospitalizovaný v Thomayerově nemocnici. Zavolal mi budoucí senátor Václav Benda, že dostal za úkol od Petra Uhla, aby mi sdělil, že bratr je mrtvý. Tak jsem musel léčbu přerušit. Jako uklízečka tam tehdy pracovala Jiřina Šiklová, která poslala mé matce nějaký prášek na uklidnění. Říkal jsem, jak to přežije... Bylo jí tenkrát sedmašedesát nebo devětašedesát let. Dozvěděla se to na poště ve Vrchlabí, kde zaslechla rozhovor zdejších úředníků: ‚Pane Čáp, tady máte telegram, odneste jej, Pavel Wonka zemřel ve věznici.‘ ‚No, aspoň to má odbyto, vždyť on byl pořád ve vězení,‘ odvětil ten druhý. A moje matka: ‚Pane Čáp, co to říkáte?‘ Takhle se moje matka dozvěděla o smrti bratra. Nejhorší ale bylo, když jsme ho museli identifikovat mrtvého, to nebyl pěkný pohled. Jediné, co nám po bráchovi zbylo, je rozbitý, zničený kufr přelepený páskami. To jediné z bráchy zbylo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    na ZŠ Dr. Fr. L. Riegra v Semilech, 14.04.2014

    (audio)
    délka: 01:16:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Vrchlabí, 30.01.2016

    (audio)
    délka: 01:44:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bránit svoji rodinu. Bojovat za pravdu a spravedlnost

Jiří Wonka, 1993.
Jiří Wonka, 1993.
zdroj: Archiv Wonka Jiří

Jiří Wonka se narodil 8. dubna 1950 v Dolní Branné. Pochází z rodiny českých Němců. Během bouřlivých poválečných let byla pamětníkova matka Gerta dvakrát znásilněna příslušníky tzv. rabovacích gard. Pamětníkův otec Ludwig Wonka zemřel na zauzlení střev v roce 1953. Matka poté vychovávala děti sama. Jiří Wonka se vyučil strojním zámečníkem a při zaměstnání vystudoval večerní průmyslovku. Jeho bratr Pavel se vyučil automechanikem a poté se třikrát hlásil na právnickou fakultu, nebyl na ni však připuštěn. Pavel proto studoval sám a později zájemcům poskytoval laickou právní pomoc. Po jeho odsouzení v roce 1984 Jiří Wonka spolu s ním a svou matkou držel protestní hladovku, kterou zahájili na Pražském hradě. Roku 1986 pak Jiří a Pavel Wonkovi ohlásili nezávislou kandidaturu při volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Oba bratry zatkli. Po dvanáctiměsíční vazbě vynesl Městský soud v Praze 26. května 1987 verdikt. Jiřího Wonku odsoudili ke dvanáctiměsíčnímu nepodmíněnému trestu za pobuřování. Během věznění byl mučen a pro trvalé následky mu v roce 1991 přiznali invalidní důchod. Po návratu z vězení podepsal Chartu 77, následoval vyhazov z práce. Dále se živil v dělnických profesích. Byl několikrát stíhán za protestní dopisy adresované komunistickým úřadům a soudům. Dne 26. dubna 1988 zemřel ve vězení za nevyjasněných okolností jeho bratr Pavel Wonka. Jiřímu Wonkovi se po roce 1989 podařilo zrušit všechny komunistické rozsudky vůči jeho osobě i bratrovi. Nikdo z těch, kteří jeho bratra odsoudili a mučili, však nebyl potrestán. V roce 2023 žil Jiří Wonka ve Vrchlabí.