Jaroslav Weigel

„V roce 1945 mi bylo 15 let a skautské oddíly pomáhaly národnímu výboru jako spojky. Já jsem byl jakási zdravotní spojka, běhal jsem z lékárny do lékárny, nosil fáče, léky a tak dále. Když se vraceli lidé z koncentráků, v klášteře v Polici nad Metují, kde v té době nebyl fyzicky žádný církevní řád, se udělal lazaret. V lazaretu bylo hodně lidí z koncentračních táborů. Mám jeden takový velmi smutný zážitek. Byl tam takový starý pán, byl starý pro mě, možná to bylo čtyřicátník nebo padesátník, který měl otevřené rány a v nich měl zakousnuté vši. To mám v sobě. Je to chvíle, na kterou si dodnes čas od času vzpomenu.“

„Můj tatínek měl velké kapesníky, protože když chodil z horka do lednice, maminka mu našila velké červené kapesníky s bílou obrubou. Když jsme se učili morseovku, tak já pitomec jsem ty dva červené kapesníky vzal, natloukl jsem je pěkně na takové tyčky, vystoupil jsem s nimi nahoru nad Polici na kopec Havlatka a signalizoval jsem dolů mým dvěma kamarádům zprávu. Vylítl na nás jeden pán a rozčileně nám vynadal: Co blbneš, nemůžeš mávat červenými prapory! Z té Police bylo krásně vidět nahoru na ten kopec, odkud jsem mával a ukazoval. Takhle jsem se učil morseovku. Hodně rychle jsem utíkal s těmi kapesníky zase dolů.“

„V 60. letech jsem byl zaměstnán jako redaktor Mladého světa, ve kterém jsme otevřeli diskuzi o trampingu. Vznikla rubrika táborový oheň a v redakci se založila Osada pštrosů. Zajímali jsme se o trampy. Měli jsme spojení na Zlatý klíč s bratry Ryvolovými a spol.“

„Klub jsme samozřejmě vedli ve skautském duchu. Měli jsme řadu skautských věcí, protože u Strauchů se schovávala spousta oddílových věcí během války. Například jsme měli Svojsíkovy Základové skautingu a další skautské brožurky, které jsme měli u nás v klubovně, kterou jsme měli na zahradě pivovaru. Také jsme měli totem, všechno jsme měli. Naše kronika klubu Ochránců Polických stěn je vedena až do roku 1945. Takže jsme v tom skautingu pokračovali úspěšně celou válku.“

„První tábor po válce byl zajímavý tím, že se ještě potulovali Werwolfové, takže jsme byli plně ozbrojeni. Třeba takový Vašek Hybš, který byl vlče a dělal táborového trubače. On hlídal a tahal za sebou po zemi pořádný automat.“