Alois Vychodil

* 1932

  • „Co jsme šli ze školy, to jsme šli na hřbitov. Tři dni jsme chodili denně na hřbitov. Tam leželi v márnici dva ti američtí vojáci. Tak jsme se tam dívali okýnkem. Měli takové vyhřívané vysoké boty. Jeden den se tam už neobjevily, ztratily se. Po válce hrobařovi kluci Olin a Jarda v nich vyrukovali. Přišli jsme dom, hodili aktovku pod stůl a valili k letadlu.“

  • „Byl jsem mezi prvníma třiceti, co k tomu letadlu přiběhli. Tak jak si na to vzpomínám, kolik tam bylo lidí... Byla tam taková mez. Z letadla z kulometů vylétávaly náboje, které hořely. Tak jsme se na to chvíli dívali, jak hoří. Hořel jen trup, nehořel ocas ani křídla. Šli jsme potom ke státnímu statku. Byli jsme kamarádi stejně staří kluci – tři byli jednatřicátý ročník a tři dvaatřicátý ročník. A tak jsme tam samozřejmě byli. Když začaly ty kulomety střílet na letadlo, tak nám to připadalo, jako by to bylo vedle nás. Byli jsme daleko asi necelý kilometr, ještě blíž. Všichni kluci jsme tam skočili do příkopy, do takového výkopu, a já skončil až na nich. A to jsem se tehdy naposledy modlil ‚Andělíčku, můj strážníčku‘, to jsem se naposledy modlil. Pak už jsem nikdy neměl strach. Za chvilku nás obklíčili Němci s autama. Přijeli z Hradiště, z Otrokovic i z Napajedel a obklíčili les. A jak jsme běželi k letadlu, tak za mnou prskala hlína. Říkal jsem si: ‚Co to je?‘ A to po nás stříleli. Naštěstí nikoho netrefili, protože to bylo všechno v běhu...“

  • „15. března nás Němci obsadili a v sobotu 18. března k nám přišla domovní prohlídka. Obraceli všechno hore nohama – hrabali se v uhlí, v seně, ve slámě na půdě, ve skříních. Dokonce do slamníků se dívali, jestli tam není něco. Byli dva v uniformě a jeden v koženém kabátě. Ten ukazoval tam a tam – a oni se tam ve všem hrabali. Nemohli odemknout skříň. Tak tatínek chtěl, že to odemkne, protože měl jistotu, že se nic nestane a nic nenajdou. Tak ten jeden do něj žďuchl, až spadl. Chtěl jsem jít tatínka bránit, protože jsem je nenáviděl. Nic nenašli, tak odešli. Bydleli jsme na rohu ulice 1. máje, tak jsem šel na chodbu ven se dívat, kam jdou. Šli zpátky k náměstí, tak jsem to chtěl tatínkovi říct – a on hrál na housle. To dělal vždycky, když si potřeboval něco promyslet, nebo mu něco leželo v hlavě a měl s tím trápení, tak hrál na housle. Maminka s mladší sestrou seděly v kuchyni v koutku a obě plakaly. Tatínka jsem se ptal: ‚Tatínku, tys něco ukradl?‘ Protože jsem myslel, že něco hledají, že něco ukradl. ‚Ale ne... To proto, že jsme komunisti,‘ povídal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 11.06.2020

    (audio)
    délka: 02:00:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do komunistické strany jsem vstoupil v den svých šestnáctých narozenin

Alois Vychodil během vojenské služby, 50. léta
Alois Vychodil během vojenské služby, 50. léta
zdroj: archiv pamětníka

Alois Vychodil se narodil 28. dubna 1932 v Napajedlech nedaleko Zlína. Společně s dvěma mladšími sestrami vyrůstal v rodině Aloise a Marie Vychodilových. Otec byl za první republiky zaměstnán v napajedelském podniku Slávia bratří Paříků a pro nově otevřenou Fatru jako dřevomodelář zhotovil prototypy dřevěných forem pro plynové masky. Coby komunistický odbojář byl roku 1943 zatčen. Následky vazby ve Zlíně, Uherském Hradišti, Kounicových kolejích v Brně a pak samotný osmnáctiměsíční trest v tehdejším Breslau, dnešní Vratislavi, se velice podepsaly na jeho zdraví. Vrátil se vyhublý a řadu let se u něj opakovaly nervové záchvaty třasu. Roku 1944 se Alois Vychodil mladší stal svědkem přistání amerického boeingu na louce zvané Amerika za Napajedly. Partyzánům z paradesantní skupiny Bohuš, kteří od února 1945 do osvobození operovali v nedaleké Žlutavě, pak v pokročilém věku věnoval společně s Josefem Nesvadbou sbírku vzpomínek pamětníků a historických pramenů, které pod názvem O lidech statečných vyšly roku 2015. Po válce Alois nastoupil jako učeň do podniku ČKD Napajedla – Sláviamotor Napajedla (původně Slávia bratří Paříků), kde v té době ještě stále působil i jeho otec jako vedoucí učiliště a jiných oddělení. Po několika letech na pozici soustružníka se stal vychovatelem a později vedoucím výchovy kádrů. Základní vojenskou službu sloužil v Praze na ústředí pohraniční stráže. Coby straník (KSČ) působil od poloviny 60. let jako tajemník národního výboru v Napajedlech, později jako vedoucí organizačního odboru na okresním národním výboru v Gottwaldově. Celkem v komunální politice vydržel 38 let, z toho čtrnáct let jako člen rady Napajedel. Od roku 2005 žije (a roku 2020 žil) v Otrokovicích.