Hana Vosečková

* 1954

  • „Ještě v tom devětašedesátým, když bylo výročí, to tenkrát jsme porazili ty Rusy v hokeji, že jo. To bylo vlastně to poslední, my jsme byli právě už v tý devátý třídě, to byla ta učitelka, co nás pustila na ten chmel. Tak jakmile se oni vraceli z toho mistrovství, tak jsme zkrátka a dobře zavřeli školu, teda opustili jsme ji i s paní učitelkou, a jeli jsme na letiště a tam jsme ty hokejisty vítali, protože to bylo aspoň něco, že jo.“

  • „My jsme netušili, že bude nějakej 17. listopad, ale 11. listopadu jsme jako přípravnej výbor týhletý Demokratický iniciativy poslali na ministerstvo vnitra žádost o registraci politický strany. A vyhověli nám až asi za tři čtvrtě roku. I přesto, že už mezitím, že šestej den byl 17. listopad, ale přesto nějak se žádná politická strana pořád nehodila. Já nevím, co to, proč se to takhle konalo. Ty naši šéfové, tam byl Emanuel Mandler, jestli vám to jméno něco říká, Bohumil Doležal, Karel Štindl, potom pozdější právě velvyslanec v Polsku a na Ukrajině. Proto jsme tam jeli, protože on si vzal manželovu sestřenici, takže vlastně přes něj jsme se vůbec k týhletý iniciativě taky dostali.“

  • „Když jsme s manželem podepsali, jmenovalo se to v úvodu Demokratická iniciativa, a když jsme podepsali to jejich prohlášení, tak se jenom pamatuju na to, že se mi strašně ulevilo. Měla jsem sice malý děti a tušila jsem, co se bude dít dál, protože jsme to znali od bráchy. Ale přes to přese všechno, každýmu, kdo se bojí, bych jako doporučila anebo bych přála zažít ten pocit, kdy si řekne: ‚A já na to kašlu a jdu do toho!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 18.11.2021

    (audio)
    délka: 01:35:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Každýmu, kdo se bojí, bych přála zažít ten pocit, kdy si řekne: „A já na to kašlu a jdu do toho!“

Hana Vosečková
Hana Vosečková
zdroj: archiv pamětnice

Hana Vosečková, rozená Chadimová, se narodila 10. března 1954 v Sokolově, ale od roku 1956 žije v Praze. Srpnovou okupaci prožívala jako čtrnáctiletá dívka na vesnici u svých prarodičů. Její bratr Mikoláš Chadima v roce 1977 podepsal Chartu a u nich doma si schovával různé materiály. V roce 1987 se Hana se svým manželem připojila k Demokratické iniciativě, platformě, která usilovala o oficiální registraci jako politická strana. Žádost na ministerstvo skutečně podali, a sice 11. listopadu 1989. Registrováni byli v roce 1990 a zúčastnili se prvních porevolučních komunálních voleb v listopadu 1990. Hana byla v devadesátých letech aktivní v komunální politice, ve druhé polovině devadesátých let založila vlastní krejčovskou dílnu.