Paul Von Blum

"Ten den nebo den předtím místní noviny Levittown Times otiskly článek v duchu „První černošská rodina se stěhuje do Levittownu“. Jak už jsem mnohokrát říkal, klidně tam mohli napsat „Zde začnou nepokoje“, protože přesně to se stalo. Jakmile se Meyersovi nastěhovali, před jejich domem se shromáždila skupina bělošských rasistů. A s přibývajícím večerem to bylo horší a horší. Nikdo nečekal takovou míru násilí. Dodnes, když tady sedím v Brně, mám v paměti velmi živé vzpomínky na zuřivý rasistický dav před domem na Deep Green Lane v Levittownu, který vykřikoval rasové nadávky, ty nejhorší, jaké si lze představit. To slovo zaznělo tisíckrát, doprovázené hrubými nadávkami. Létaly kameny a okna se tříštila."

"Vyprávěl mi, že se vrátil a zjistil, že jeho rodiče a mnoho dalších lidí z židovské komunity — nejen v Berlíně, ale po celém Německu — byli vyvražděni tehdy nejhorší formou rasismu 20. století. Díky svým zkušenostem z armády a lidem, které tam poznal, si uvědomil, že tentýž rasismus, který zabil jeho rodiče a tolik dalších, je uplatňován i proti černošským Američanům. Opravdu to tak vnímal. Myslím, že to pro něj bylo do jisté míry intuitivní. Pochopil, že rasismus je univerzální, a to se stalo jeho životním posláním. Možná to pro něj mělo i psychologický význam — umožňovalo mu nemuset neustále myslet na to, co se stalo jeho rodině. Už jako velmi mladý muž se stal mimořádně aktivním bojovníkem za občanská práva."