Radomír Vítek

* 1961  

  • „Otec byl na mě hrdý, ale maminka to nesla špatně. Přemlouvala mě z takové mateřské obavy. Myslím, že je to jeden z těch nejcitlivějších bodů celé té totality. V rodinách docházelo ke konfliktům, jak moc kolaborovat s režimem. To je obrovský rozdíl oproti současnosti.“

  • „Byla to taková pokojná manifestace se svíčkama a byla rozehnaná zbytečně brutálně. Kdyby nechali lidi rozejít pokojně, tak by dali najevo svůj názor a rozešli se. Pamatuju se, že tam najížděli autama do lidí, viděl jsem stříkací vozy, jak najížděly. Bylo to pro mě první setkání s tím, že si totalitní moc vezme i takovéto prostředky proti lidem, aby zakročila.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, Dům naděje, kancelář pamětníka, 02.06.2017

    (audio)
    délka: 55:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Važme si svobody

Radomír Vítek
Radomír Vítek
zdroj: foto Anna Husáková

Radomír Vítek se narodil 16. července 1961 spolu se svým bratrem-dvojčetem. Otec pracoval jako dělník a matka byla ředitelkou mateřské školy. Díky zájmu o chemii vystudoval chemickou průmyslovku, avšak studia na vysoké škole v Pardubicích nedokončil. Po této anabázi pracoval jako stavební dělník v Praze. Zde se mimo jiné seznámil s publicistou Janem Lopatkou, který mu zprostředkoval kontakt na zlínské disidentské kruhy. S nimi navázal styk a na konci roku 1987 svůj odpor proti tehdejšímu režimu stvrdil podpisem Charty 77. Kromě toho se na konci osmdesátých let zúčastnil řady protestních akcí - mimo jiné brutálně rozehnané Svíčkové manifestace v Bratislavě. Po sametové revoluci začal spolupracovat s tělesně a mentálně postiženými a jako trenér se mimo jiné zúčastnil i paralympiády v Sydney. Dnes pracuje jako ředitel zlínského Domu naděje. Radomír Vítek je rozvedený a je otcem jednoho syna. Spolu s přítelkyní žije ve Zlíně. Mezi jeho záliby patří především sport, zahrádkaření a pobyt v přírodě.