Olga Vetešníková

* 1933

  • „U nás v domě byl byt po Židech. Totiž ten barák byl postavený v 38. roce nějakým židovským zubním lékařem, ale ten včas zdrhnul před protektorátem a ten barák tady zůstal, tak tam byly dva byty židovské. Ty byly prázdné a ten jeden byt potom dostal německý důstojník, major Prokš, ale ten tam skoro nebyl, ten chodila uklízet kamarádka mojí maminky, a ten druhý byt dostali manželé Hammelovi, kteří byli nějak vybombardovaní v Německu a padl jim syn. Byli to staří lidé. Ten pán už nechodil a ta paní se snažila, chodila jenom na nákup, zdravila, a ten pán vůbec nevycházel. Sedával vždycky u okna a koukal na nás, jak si hrajeme na dvorečku, a prostě jsme o nich nevěděli celou válku. Ten Prokš už se tam potom neukázal. A potom toho 8. nebo tak ho tam vykopávali z toho bytu lidi z vedlejšího baráku, o kterých se vědělo. Zaprvé, strašně šmelil a kryl ho někdo na oberlandrátě. To jsem viděla, jak starého člověka vytáhli na ulici, ta paní se klepala u něj, protože on sotva šel. A on měl na hlavě klobouk, a oni mu ho narazili na hlavu a druhý ho kopal do zadku. A já jsem byla dítě, ale už tenkrát se vám něco tak sevřelo, jakože tohle je prostě hnusné chování. A že to dělali zrovna lidi, kteří měli máslo na hlavě, víte? No to byl jenom takový případ, že jsem to viděla.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 31.10.2019

    (audio)
    délka: 02:33:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život je potřeba brát s humorem

Olga Vetešníková ve hře Aktovky od A. P. Čechova, 1956-7
Olga Vetešníková ve hře Aktovky od A. P. Čechova, 1956-7
zdroj: Archiv pamětnice

Olga Vetešníková, rodným jménem Gräbnerová, se narodila 15. března 1933 v Praze. Umělecké sklony zdědila po obou rodičích, otec zpíval v mužském sboru a matka byla ochotnická herečka. Rodiče se přestěhovali za prací z Mladé Boleslavi do Satalic poblíž Prahy. Rodiče se brzy rozvedli a matka s Olgou se přestěhovaly na Žižkov. Pamětnice zažila nálety na Prahu v únoru a březnu roku 1945. Během Květnového povstání pomáhala se stavbou barikád. Po válce vstoupila do skautského oddílu. Po válce byla zapálenou členkou Skautu a po únoru 1948 odmítla vstoupit do Československého svazu mládeže. Měla tak ztíženou cestu ke studiu a vzdělání si doplnila až v šedesátých letech při zaměstnání. V roce 1954 se vdala a přesídlila do Pardubic, manželství ale skončilo rozvodem. Olga se od dětství věnovala amatérskému divadlu, jak v dětství v Praze, tak později v Pardubicích. V době natáčení rozhovoru v roce 2019 byla stále členkou ochotnického souboru Exil v Pardubicích.