Petr Vašina

„My jsme s Jirkou Hejnicem, spoluhráčem mým tehdejším, každý rok jezdili pálit kořalku. A v roce 1989 jsme měli termín na pálení kořalky 17. listopadu. Tak jsme tady sbírali hrušky podél mlýnské silnice, Jirka z toho udělal kvásek, tamhle někde na tom Drkolnově, tam prostě furt to vozil na balkon, do sklepa, na balkon a do sklepa, aby to správně zkvasilo. No a tak jsme to sedmnáctého ráno naložili a jeli jsme tamhle do Sulimova někde u Kroměříže pálit do pálenice. Tak jsme pálili kořalku, veselili jsme se asi do čtyř nebo do pěti do rána, no a osmnáctého jsme měli mít, protože jsme hráli v té době v divadelním orchestru, tak mělo být představení nějaké divadelní. Domnívám se, že to měla být Teta na snědení nebo něco takového, Lubomír Feldek, takové představení. No a tak jedem, ještě tedy opravdu určitě tam nějaký zbytkáč byl, ale abychom tedy neprošvihli to představení, tak jedem, jedem, jedem a přijedeme do divadla a oni nám řeknou, že je stávka. Já říkal, jak stávka?! My jsme vůbec nic nevěděli, to ještě nebylo běžné, že v autech bylo rádio, a v pálenici rádio neposloucháš, my jsme nevěděli vůbec nic. Tak jsme tam byli za stávkokaze. Jsme říkali, jak tady, my sem jedeme takovou dálku, riskujeme papíry, a vy si tady stávkujete! My jsme si přijeli vydělat svých sto deset za představení, a nic!“