Tomislav Vašíček

* 1941  

  • „Jedna verze, kterou říká Pavel Sedláček o Sputnicích, je, že jsme klamali bolševika. Zčásti je to pravdivé. Když jsme někde napsali, že hrajou Sputnici, lidé, kteří představení povolovali, si mohli myslet, že to budou častušky. My neříkali, že hrajeme rock and roll. Překládali jsme to jako ‚skála a rohlík‘. Takže jsme je mátli. Druhý názor, který zastávám spíše já, je, že jsme nechtěli působit, že jsme zaměřeni jen na Západ, ale že jsme odhodlaní ocenit i to, co dělají lidé v Rusku. Tehdy byl Sputnik světová senzace. Rusové byli první, kteří něco pustili do vesmíru. Takže se to dá vidět ze dvou stran.“

  • „V osmačtyřicátém přišel Vítězný únor. Patnáctého března, myslím, to bylo, táta přišel domů celý zničený, vážný. Říkal, že nám sebrali obchod. Já jsem se ho jako malý kluk ptal: ‚Kdo? Zloději?‘ Vím, že to tátu velice sebralo. Ležel na kanapi v obýváku a nebyla s ním řeč. Měl štěstí, že jeden z příbuzných byl stavař. Ten mu zprostředkoval stavařský kurz na průmyslovce, takže pak dostal místo ve Stavoprojektu na Letné, kde pracoval v kalkulaci do roku 1958. V tom roce přišla reorganizace. Jak to bylo zvykem, podezřelí lidé, tedy příslušníci buržoazní třídy podezřelí z toho, že hospodářství nejde tak dobře, jak se slibovalo, museli jít do manuálu. Táta jezdil pracovat z Prahy nejdříve někam ke Karlovým Varům, kde dělal s lopatou na silnici. Později jezdil až do Ostravy, něco tam dělali.“

  • „Když se dělaly texty, abychom je mohli veřejně zpívat, musely být povolené. My tedy texty dali k posouzení, ale hráli jsme je už v době, kdy to nebylo rozhodnuto. Teď přišlo rozhodnutí. Byl tam třeba text, který byl úplně zakázaný. Ale pak byl další třeba povolený, jen tam byl vyškrtnutý jeden verš. Lidé z Hlavní správy tiskového dohledu seděli pod pódiem a sledovali, jestli nezpíváme to, co nám zakázali. My jsme zpívali a publikum se bavilo, protože tam, kde to bylo zakázané, jsme zpívali la la la. Publikum vědělo, co tam původně bylo, co tedy Hlavní správa tiskového dohledu nechtěla.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 24.02.2018

    (audio)
    délka: 02:08:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa: příběhy z Prahy 2
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté vzali tátovi obchod, ale nikdy si nestěžoval

Tomislav Vašíček se narodil 22. prosince 1941 v Praze. Jeho otec František Vašíček pocházel z velmi chudé rodiny a vypracoval se na obchodníka s textilem, který zaměstnával sedmadvacet lidí a měl dům na pražských Vinohradech. Po únoru 1948 komunisté obchod zabavili a František Vašíček musel pracovat jako dělník. Tomislav nebyl po maturitě kvůli rodinnému původu přijat na vysokou školu. Dva roky se proto učil telekomunikačním mechanikem, aby prokázal, že má vztah k dělnické třídě. Díky tomu ho poté přijali na Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. Ještě předtím však Tomislav propadl rock and rollu. Stál u zrodu kapely Sputnik, která byla na počátku 60. let velmi populární, zároveň ale po celou dobu čelil dohledu komunistických cenzorů, kteří osobně dohlíželi na průběh koncertů. Po rozpadu skupiny Sputnik založil v roce 1963 Vokální kvintet Tomislava Vašíčka. V roce 1968 získal práci v Rakousku a po srpnové okupaci se spolu s manželkou rozhodli na Západě zůstat. Později využili možnosti vyplatit se, což komunistické Československo umožňovalo lidem, kteří chtěli zůstat v zahraničí. Potýkal se však poté s potížemi, protože mu úřady nedávaly povolení častěji navštěvovat své staré a nemocné rodiče. V Rakousku zůstal trvale, stal se odborníkem na výpočetní techniku a třicet let pracoval ve firmě IBM.