Eva Učíková

* 1932

  • "Měla jsem u postele nachystaný kufřík a oni v té zahradě - [tatínek] měl sestru, s jejímž manželem vykopali v zahradě takovou jámu, to jsem Vám vykládala už posledně - udělali tři schůdky a dali tam lávku. Nahoru plech, na to trávu a kořeny, aby to nebylo svrchu ve dne vidět. A tak, když začali hlásit: 'Achtung, achtung, wir gegen die Luftrage Meldung' - to si pořád pamatuji, ale kam jsem dala svatební fotku, to nevím - tak jak měli rodiče [noční], maminka musela nastoupit do Zbrojovky a tatínek míval noční na poště, tak byli oba dva pryč. Když začala houkat siréna, musela jsem vzít do jedné ruky baterku, do druhé kufřík, v Brně se všude zhaslo, bydleli jsme v prvním poschodí, tak jsem šla. Měla jsem vždycky strach, protože jsem šla vždycky první. U kufříku jsem měla nachystaný kabát a boty. Dědeček s babičkou už tam vůbec nechodili. Říkali, že když to spadne, zemřou doma. Tak do toho krytu, do té jámy, co jsme tam měli, už vůbec nechodili."

  • "Naši kamarádili s nějakou rodinou - byli zubaři a Židé, oba dva. Museli nosit na klopě JUDE. Jednou k nám přišel - to jsem Vám říkala už posledně - přinesl takovou krabičku plnou zlata, že je určitě vezmou do nějakého toho tábora, jestli bychom si to zlato nevzali a neopatrovali jim ho. Tatínek řekl: ‚No, ale my máme holku, Vy jste bez dětí, my musíme brát víc věcí a měl bych pořád strach, abych o tu krabičku zlata někde nepřišel'. Tak to pak dal nějakému jinému pánovi, který si za to po válce postavil vilu."

  • "Byla jsem v těch Žabovřeskách a hlásili, že nejvíc byla zasažená Zbrojovka. Já byla u babičky, zrovna někam šla. Vzala jsem kabát, boty a utíkala jsem z Žabovřesk kolem Kounicových kolejí, kde jsem se vždycky bála, protože odsud byl vždycky [slyšet] řev, týrali tam lidi. Byli tam týraní lidé, po kterých chtěli něco, co jim nechtěli prozradit. Tak jsem šla kolem Kounicových kolejí přes Cejl a utíkala do těch Husovic. Když jsem přišla do Husovic, maminka na mě vykulila oči a já povídám: 'Pánbůh zaplať, že jsi doma, měla jsem strach, že jsi tam a že se ti třeba něco stalo'."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šternberk, 12.06.2024

    (audio)
    délka: 01:57:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Dodnes mám husí kůži, když slyším sirény

Eva a Karel Učíkovi, svatební fotografie, 1951
Eva a Karel Učíkovi, svatební fotografie, 1951
zdroj: archív pamětníka

Eva Učíková, roz. Krčmová, přišla na svět 11. července 1932 v Brně jako jediné dítě Oldřicha Krčmy a Marie, roz. Ševčíkové. Matka vystudovala školu pro ženská povolání, pocházela ze sedmi dětí, rodiče měli restauraci v brněnských Žabovřeskách. Otec žil s rodiči v Brně, Husovicích, kde dědeček koupil dům. Pracoval na poště v Alfa pasáži na dnešní Poštovské ulici v Brně. Při bombardování města v roce 1945 zde byl zasypán a tři dny uvězněn. Eva Učíková vyrůstala uprostřed válečných událostí. Jako sedmiletá musela v noci chodit sama do zahradního krytu, matka byla nuceně nasazena a oba rodiče pracovali na noční směny. Když matka ke konci války do továrny přestala chodit, aby nenechávala dceru samotnou, hrozilo jí zatčení gestapem. Rodina utekla k otcovu příteli do Trpína. Po válce dostal otec nabídku dělat vedoucího pošty ve Šternberku. Přestěhoval se nejprve sám, matka s dcerou ho následovaly později. Eva studovala dva roky rodinnou školu pro ženská povolání v Olomouci (Pöttingeum). Pracovala pak až do důchodu ve velkoobchodu textilu ve Šternberku jako účetní. Roku 1951 se vdala za Karla Učíka, vojáka z povolání, jenž byl v padesátých letech vyhozen z armády. Později mu byla vrácena hodnost. Vychovali dva syny, Karla (1952) a Richarda (1962). V roce 2024, v době natáčení, žila ve Šternberku.