Eva Tvrzníková (Nohy)

* 1957

  • „Mlčení jsem dělala nadvakrát. I když jsem se poprvé, když jsem nahlásila, že budu dělat první pokus, strašně těšila, protože my jsme ten den měli večer táborák, tudíž jsme šli spát po půlnoci a budíček nebyl v sedm, ale v osm. A já jsem říkala – fajn, já vstanu a budu moct mluvit! Protože se to posunulo! Celej den jsem mlčela. Celej táborák jsem mlčela, i když se zpívalo a hrály se scénky. Večer jsme šli spát. Já jdu do svýho stanu. Měli jsme šest stanů, já jsem bydlela v prvním stanu, vedle mě bydlela Pomněnka s Beruškou. Jdeme a Pomněnka na mě: ,Nohy, dobrou noc.ʽ A já s klidem: ,Dobrou.ʽ Takže jsem začala znova. Udělala jsem to na druhej pokus. Pak byla hladovka na první pokus. A pak, protože to byla poslední možnost, kdy si udělat tři orlí pera, protože naši vůdcové už to věděli, že nebudeme, že to je poslední tábor. My jsme ještě mysleli, že budeme, ale tam už to bylo jasný. A tak jsem udělala ty tři orlí pera. Ve dvanácti, což není žádná sranda, jsem šla, šla jsem s celtou, tenkrát jsem měla tele, celtu, deku, jídlo, to je hlavní, vodu a šla jsem. Když jsem došla na místo, kde jsem chtěla jíst a chtěla jsem si otevřít konzervu, tak jsem zjistila, že jsem si otvírák vtipně nechala v táboře. Ještě že jsem měla nůž, tak jsem ji otevřela pěkně nožem. Bylo to takový … My jsme se museli jsme hlídat tábor. Museli jsme se ochomýtat kolem tábora. A je pravda, že jsme byli hájený, od 10 od večera do 6 do rána, jsme byli hájený. Protože nás to dělalo víc, protože jsme museli být fakt blízko tábora, na písknutí, aby nás slyšeli, kdyby se nedej bože něco stalo. Je fakt, že když jsem přišla do tábora, tak jsem myslela, že budu dělat znova samotu, protože tábor se akorát boural, tak jsem nevěděla, jestli mě chtěj nebo nechtěj. Pak se jelo domů.“

  • „Je fakt, že když 2. prosince 1989 v televizních novinách byl ustavující sjezd skautů, tak moje maminka mi volala, říkala: ,Hele, Evo, díváš se na televizi?ʽ Já jsem říkala: ,Ne.ʽ - ,Tak si ji otevři.ʽ V ten moment jsem se hned u Hráška hlásila. Protože naši věděli, že i když jsem nesměla, že vždycky budu skaut.“

  • „Byla jsem u Hráška, byla mikulášská a my jsme si tam dávali takový navštívenky s lilkou, všichni jsme tam byli podepsaní. Já jsem pak omarodila. Přišel ke mně doktor, to mně tenkrát bylo třináct, čtrnáct. Měla jsem angínu. To doktoři chodili domů, měla jsem vysoký horečky. A já jsem to měla tady, on se na ni podíval a říkal: ,Co to je?ʽ A v tý době člověk nevěděl, s kým má tu čest. A moje mamka, protože já bych řekla, co to je, tak říká: ,To asi někde našla.ʽ Protože nikdo nevěděl, co se může stát. Ta doba byla taková, jaká byla.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ustí nad Labem, v bytě Evy Tvrzníkové, 06.03.2012

    (audio)
    délka: 52:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěli po mně pionýrský slib, ale já už měla skautský

Eva Tvrzníková (Nohy) - dobové foto
Eva Tvrzníková (Nohy) - dobové foto
zdroj: Pamět Národa - Archiv

  Eva Tvrzníková, rozená Křiváčková, skautským jménem Nohy, se narodila 15. září 1957. Vyučila se knihkupcem, v knihkupectví téměř celý život také pracovala. V roce 1968 ji rodiče přivedli do skauta. Chodila do 4. střediska v Ústí nad Labem, do 3. dívčího oddílu. V roce 1969 zažila svůj první skautský tábor, kde zároveň složila slib. V roce 1970, na svém druhém táboře, splnila zkoušku Tři orlí pera. Po zákazu přešel téměř celý skautský oddíl pod turistický oddíl, Evě Tvrzníkové to však rodiče nedovolili a tak musela do Pionýra. V roce 1989 byla jednou z prvních, kdo se hlásili k obnově Junáka v Ústí nad Labem. Stala se vůdkyní dívčího oddílu, vedla světlušky i skautky. Doplnila své skautské vzdělání, kromě čekatelských a vůdcovských zkoušek se v roce 1998 zúčastnila také nultého ročníku oldskautské lesní školy. V roce 2002 stála u zrodu čekatelského kurzu Netopýr. V letech 2007 a 2011 se alespoň jako host zúčastnila světových jamboree v Londýně a ve Švédsku. Dodnes je aktivní skautkou.