Antonín Tomešek

* 1943

  • „Rachot v noci, říkám, co je? Protože ve Bzenci byli taky tankisti, byla tam dvoje kasárna a říkal jsem si: ‚Já na ně vyletím ven!‘ Tak jsem vylezl ven v pyžamu: ‚K...y jedny, co tam děláte za rachot? Tady sú malé děcka!‘ A [ozvalo se]: ‚Что это?‘ Povídám, ježišmarjá, to jsou nějací cizí, viděl jsem ruskou vlajku. Povídám: ‚Do p....e!‘ [Voják] natáhl samopal, v momentě jsem byl až ve sklepě. Pustím rádio: ‚Ano, jsme obsazeni Varšavskú smlouvú.‘ Povídám: ‚Ježišmarjá!‘ Tak jsem vyjel ven, kolo – a že pojedu do práce. Samozřejmě na náměstí hafo lidí. ‚Co se stalo?‘ ‚Juru Tomečků postřelili Rusi!‘“

  • „Mezi Vracovem a Vlkošem – to je sousední vesnice – zastavil ten vlak a dojel tam motorkář se sajdou a s kulometem z druhé strany a oni nás nechali, nechali lidi rabovat.“ – „Čechy? Češi se tam seběhli?“ – „No, seběhli se tam lidi, to bylo u lesa a všechno si to nosili jako do lesa. Některý, tata mně říkal, že... i jmenoval, kdo to byl, že tomu Němci sebral samopal, on to všechno viděl, tak že to objeli s tím kulometem a začali po nich prášit. A staříkovi Repíkovi, on měl s námi víno ve sklepě, prostřelili obě dvě nohy.“

  • „Jedenkrát jsme se tam propadli do země, to bylo pískoviště, hráli jsme tam fotbal. Kluk tam spadl, byly tam německé zákopy, byly tam mrtvoly, toto všecko, zbraně...“ – „V Břeclavi, nebo u Břeclavi to bylo někde?“ – „No, za Hruškama – Hrušky a Břeclav, to je skoro spojené. Nabrali jsme si pásy, navěšali pušky, samopale a šli jsme, pochodovali jsme přes Břeclav a salutovali jsme. Policajti nás obklíčili a zřezali nás, okamžitě nám to zabavili a museli jsme nahlásit, kde jsme to našli. A hned to obehnali pletivem.“

  • „Pamatuju ještě jako, když jsem byl maličkej, když jsem měl rok, tak že tam búchla bomba. Němci byli na kopci a ostřelovali Vracov. To spadlo do humna, to byla rana, všeci vysklité okna a byl tam kráter.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šternberk, 21.07.2025

    (audio)
    délka: 33:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Terénní reportáže
  • 2

    Šternberk, 28.07.2025

    (audio)
    délka: 01:51:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunismu jsem celý život říkal NE

Antonín Tomešek v DS Oblouková, Šternberk, při rozhovoru pro Paměť národa, 21. července 2025
Antonín Tomešek v DS Oblouková, Šternberk, při rozhovoru pro Paměť národa, 21. července 2025
zdroj: Paměť národa

Antonín Tomešek přišel na svět 22. listopadu 1943 v malém městečku Vracov na jižní Moravě nedaleko Kyjova. Měl ještě tři sourozence. Maminka Alžběta byla v domácnosti, později pracovala v jednotném zemědělském družstvu (JZD) a vinařském družstvu, tatínek Antonín byl zaměstnán jako železničář. Jako malý zažil pamětník osvobozování Vracova – a přestože mu byly necelé dva roky, zůstaly mu vzpomínky na výbuch granátu nedaleko jejich domu. Po válce s kamarády náhodně objevil německý bunkr s ostatky vojáků a municí. Po roce 1948 rodiče vstoupili do KSČ – otec, myslivec, neměl bez členství možnost držení zbraně. V šedesátých letech ze strany vystoupil. Antonín Tomešek byl celoživotní nestraník. V dospívání a mládí tančil ve vracovském souboru písní a tanců, se kterým se účastnil soutěží a společenských událostí, věnoval se myslivosti. Paradoxně nemohl kvůli otcově členství v KSČ studovat vysněnou střední školu – ředitel byl lidovec. Vyučil se zámečníkem. Pracoval v kyjovské šroubárně, později pod podnikem Průmyslové stavby Gottwaldov, jako obráběč v podniku Kovo Bzenec či jako hlídač podniku Textil Ostrava ve Šternberku. Byl třikrát ženatý, s první manželkou vychoval dvě děti. Roku 1987 se přestěhoval do Šternberku, kde se v roce 1989 účastnil revolučních událostí, byl členem OF. Žil zde i v době natáčení v roce 2025.