Lydia Tischlerová

* 1929

  • „Já jsem měla hodně známých z Terezína a ještě z Ostravy, kteří jeli do Izraele po válce a byli v různých kibucích. A pamatuju si, do jednoho kibucu jsem tam jela s jedním… to byl vlastně bratranec od mého bratrance. A my jsme tam přišli do toho kibucu, tam byli hodně lidi, kteří přežili Terezín a asi další koncentráky taky. Ale já jsem je znala z Terezína. A když jsem je potkala, tak jsem začala mluvit: ‚Pamatuješ si, ne?’ To bylo to jediné, co nás spojovalo, ten Terezín. Pak když jsme šli pryč, tak – jak on se jmenoval? Už nevím… – říkal: ‚Víš, Lído, my tady nepodporujeme, aby lidi mluvili o svých zážitcích.’ Já jsem tomu prostě nerozuměla, jak to můžou potlačit. Ale to bylo tabu! Tam se skutečně… Oni ti chytří psychologové všichni dohromady – a bylo jich tam dost v tom Izraeli – si mysleli, že lidi prostě na to zapomenou. A teprve když byl proces s Eichmannem, tak se ta poklička otevřela a lidi o tom začali mluvit. Tak to mi bylo docela divné. Pro mě ta analýza byla hodně… pomohla mi tím, že jsem to celé mohla zpracovat.”

  • „Já nevím, jak se to tam dostalo, ale v Terezíně byly takové povídky o tom, že v Osvětimi jsou plynové komory. A lidi tomu nechtěli věřit. To prostě… to je taková zábrana, aby člověk to nějak přežil. A tak když někdo jel… na začátku, ty transporty… lidi ještě z Osvětimi museli posílat povinně lístky, jak se jim tam dobře daří. A nějaký lidi si zřejmě udělali takový kód, že když ty dva křížky budou na levém rohu, tak jsou tam plynové komory, a když budou na pravém rohu, tak nejsou. Přišly lístky s křížkama na levém rohu, a lidi to prostě zapírali: to byl omyl, to není pravda. Takže vědělo se, a nevědělo se.”

  • „V našem bytě, kde my jsme bydleli, tam nasadili jednoho důstojníka z Luftwaffe, z letectva. A ten když taky se dozvěděl, že maminka vstává ve tři ráno, tak nám taky přinesl chleba. Tak víte, co bylo v tu dobu ještě pozoruhodné, že jak se chovala SS a jak se chovala ta armáda, to bylo něco úplně jiného. Armáda se chovala ještě jako lidi, slušně, kdežto ta SS, co ti tam vyváděli, to se nedá popsat.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 20.09.2021

    (audio)
    délka: 01:19:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 21.09.2021

    (audio)
    délka: 52:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Psychoanalýza jí pomohla zpracovat trauma holokaustu

Oslava promoce na Birbeck College, Londýn, 1953
Oslava promoce na Birbeck College, Londýn, 1953
zdroj: Archiv pamětnice

Lydia Tischlerová se narodila 1. ledna 1929 v Moravské Ostravě. Oba její rodiče, tatínek Sigmund Folkart i maminka Alžběta, rozená Morvajová, byli Židé. Po 15. březnu 1939, kdy do Ostravy napochodovali němečtí vojáci, otec uprchl přes Polsko do Anglie. Matka s Lydií a starší dcerou Ruth se pokusily dostat za ním, v polském Krakově je však zastihl počátek války. Na západ se jim již odcestovat nepodařilo. V Krakově zůstaly do dubna 1940 a poté utekly zpět do Ostravy. Matka pak musela své dcery svěřit do péče židovských sirotčinců v Praze. V září 1942 obdržely předvolání do transportu do Terezína a odjely tam společně s dalšími příbuznými z Ostravy. V Terezíně zemřeli Lydiini prarodiče z otcovy strany, další příbuzní zahynuli v Sobiboru a Majdanku. Lydia s matkou a sestrou byly 23. října 1944 deportovány do Osvětimi, maminku Alžbětu bezprostředně po příjezdu nacisté zavraždili v plynové komoře. Lydii a Ruth po třech dnech v Osvětimi poslali do pracovního tábora Oederan poblíž Saské Kamenice (Chemnitz). V závěru války je transportovali zpět do Terezína, kde se obě dočkaly osvobození. Po válce pamětnice absolvovala ozdravný pobyt organizovaný Přemyslem Pitterem, kde se starala o mladší děti. Právě zde si uvědomila, že se péči o děti chce věnovat i do budoucna. Lydia vycestovala za otcem do Velké Británie. Dodělala si vysokou školu, podstoupila výcvik v psychoanalýze u Anny Freudové a stala se dětskou psychoterapeutkou psychoanalytického směru. V roce 1993 spoluzakládala výcvik v psychoanalytické psychoterapii dětí a adolescentů v České republice.