Vítězslav Tichý

* 1952

  • „Televize tehdy vyhlásila soutěž 10x odpověz, později 10 stupňů ke zlaté. Vyhlásili tam obor osmdesát let českého filmu a já si řekl, že to je obrovská šance. Sice nemám vůbec šanci se do soutěže dostat, protože jsem nevěděl nic o filmech z němého období nebo o třicátých letech, o tom se tady nemluvilo. Říkal jsem si ale, že když se přihlásím, pozvou mě do konkurzu a poznám tam lidi, kteří se filmu věnují. Dostal jsem dopis o tom, že jsem registrován, ale pak už se vůbec nic nestalo. Teprve po letech, když jsem se potkal s panem doktorem Pixou v Podhoranu, jsem se dozvěděl, že rok po Chartě 1977 bylo absolutně nemyslitelné dělat soutěž o českém filmu, když byla třicátá léta buržoazní kinematografií, padesátá nekoukatelná a šedesátá zakázaná, nebylo o čem soutěž dělat. Nakonec to udělali tak, že někoho z vyšších příček vyhodili, dali mu takové otázky, kvůli kterým nemohl uspět, tím se opakoval obor, ztratil se rok, téma už nebylo aktuální a namísto osmdesáti let českého filmu bylo téma šedesát let sovětského filmu.“

  • „Čekali jsme dva roky, než se hotel prodal v malé privatizaci. Pan Beza, na Zlínsku velice známý podnikatel, myslím, že do dneška sedí, za mnou byl, ptal se mě na ekonomickou situaci hotelu a řekl mi: ‚Až bude třetí kolo, na holandskou dražbu za půlku, zavolejte mi.‘ Volal jsem mu tedy, když jsem se dozvěděl, že třetí kolo opravdu bude, a on mi řekl, že jestli sežene za těch pár dní dvacet milionů, hotel koupí. Říkal jsem si, že je to úplný nesmysl, ale on přijel a hotel koupil.“

  • „Dědeček byl uvězněn v Mírově, Leopoldově a Jáchymově. Pustili ho na amnestii v roce 1960 s totálně zničeným zdravím. Mám na to vzpomínku, kdy jsme seděli jako rodina u televize a běžel velice oblíbený pořad 10x odpověz pana doktora Pixy. Bydleli jsme ve venkovském stavení, kolem desáté večerní se ozval zvonek. Já jsem šel otevřít a za dveřmi stál děda. Protože jsem ho viděl jen krátce, spustil jsem povyk, byla to pro celou rodinu neuvěřitelná informace. Bylo to první setkání s ním na svobodě. Soužití s ním bylo velmi složité. Byl to starý sedlák, byl zvyklý na úplně jiné prostředí, než které tu bylo po deseti letech, která strávil v kriminálech.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 16.11.2023

    (audio)
    délka: 01:37:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V jiné době by byl sedlákem, v té naší má největší soukromou sbírku českých filmů

Vítězslav Tichý v roce 2004
Vítězslav Tichý v roce 2004
zdroj: Archiv V. Tichého

Vítězslav Tichý se narodil 14. prosince 1952 ve Světlé nad Sázavou. Jeho dědeček František Novotný byl ve vykonstruovaném procesu v roce 1952 odsouzen za velezradu a deset let vězněn na Mírově, v Jáchymově a v Leopoldově. Vítězslav Tichý chodil od roku 1968 do hotelové školy v Šilheřovicích u Ostravy, v letech 1972 až 1975 sloužil na vojně v Topolčanech a v Terezíně. Později pracoval jako provozní hotelu v Bystřici pod Hostýnem, kde se seznámil s většinou herců, kteří se na stříbrném plátně objevovali od sedmdesátých do devadesátých let. I díky tomu se mohl vášnivě věnovat české kinematografii a nashromáždit největší soukromou sbírku českých filmů do roku 1990, ve které mu chybí celkem dva filmy. Po revoluci byl vedoucím rekreačního střediska TON na Tesáku (Hostýnské vrchy), kde také pořádal festival Filmový Tesák. Dodnes se věnuje kinematografii, katalogizaci českých filmů a jmen s nimi spojených.