Evžen Švihlík

* 1930  

  • „Protože zabil prasátko. Který bylo asi desátý nebo devátý, který už nechtělo žrát, tak ho nechal odstranit. Jako se to dělalo v hospodářství. Nejde to, zabije se to, nebudeme to živit, aby z toho nic nebylo. Policie to vyšetřovala a z očí do očí jim táta řekl: ‚Ano, dal jsem ho zabít.‘“

  • „A přišlo jich málo, zpátky přes vesnici, šlo jich tak padesát lidí. Mně se to taky zdálo málo. Ruský mezi sebou… musíme utéct, nebo nás tady postřílejí, určitě. Teď se domluvili nějak, tak u toho štábu, tamto místo, tam. A povídá na druhou stranu: Já tam uteču, ale to byly dva kilometry. A najednou to začalo hořet. To se rozběhlo bez výstřelu.“

  • „V tom středisku Rychnov u Jablonce – a to možná byly i jiný střediska: tam už byli takoví ti agenti neagenti, co měli na starosti pohraniční oblasti zasídlit. Tak půjdete tam nebo tam nebo tam, my jsme nevěděli, že Karlovy Vary vůbec existujou, že jsou tu nějaké lázně, protože tam nebyl ani řádek o tom. Teď se to propaguje v televizi, jak to vypadá v jiných státech. No tak nakonec rozhodli, že půjdeme na Karlovarsko, to jsou západní Čechy. Ale kde jsou západní Čechy?“

  • „Tak toho hřebce táta do tej zahrady odvedl a uvázal, kráva se uvázala, prase se vyhnalo. Ovce a slepice, stohy se slámou. To taky zapálili. My venku stojíme, Věra, maminka, babička oknama vyhazovaly ven věci. Sestřička byla v kolébce se slámou, v tom shořela. Bratr Kolja předtím zemřel.“

  • „Čekali jsme na něj každej den. Žádná zpráva, nic, a najednou byl tatínek doma. Bylo to hrozné vítání. Byly to tři roky nebo dva a půl, trošku jsem vyrostl. Dovezl si z Německa nějaké věci, jako na holení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mezirolí, 22.07.2020

    (audio)
    délka: 01:33:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V kolchoze museli pracovat všichni, i děti

Evžen Švihlík v šestnácti letech
Evžen Švihlík v šestnácti letech
zdroj: archiv E. Š.

Evžen Švihlík se narodil 27. listopadu 1930 v obci Rožděstveno v Tulské oblasti na území tehdejšího Sovětského svazu. Jeho předci byli volyňští Češi původem z Novin Českých. V SSSR pracoval Evženův otec Josef v zemědělství, v roce 1930 ovšem bylo celé hospodářství zestátněno a přeměněno v kolchoz. Ve druhé polovině třicátých let byl Josef Švihlík za zabití prasete zatčen NKVD a devět měsíců vězněn. Po vypuknutí války mezi Sovětským svazem a Německem bylo Rožděstveno okupováno nacisty. Obec byla v zimě 1941 pravděpodobně za pomoc partyzánům vypálena. Zničen byl i dům Švihlíkových, ale rodině se podařilo včas utéct a zachránit. Nenávratně byly ovšem zničeny fotografie i veškeré doklady. V roce 1942 vstoupil Evženův strýc Viktor do československé vojenské jednotky v Buzuluku a jako jeden z hrdinů padl 8. března 1943 v bojích u Sokolova. In memoriam pak byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Evženův otec Josef Švihlík byl odveden do Rudé armády. Zúčastnil se bojů u Kurska, kde byl těžce raněn. Do konce války pak sloužil jako kuchař u 1. ukrajinského frontu. Po roce 1945 se Švihlíkovi přestěhovali k příbuzným na Volyň a v roce 1947 reemigrovali s dalšími krajany do Československa. Usadili se v západních Čechách, v Mezirolí na Karlovarsku. Evžen Švihlík se zde vyučil kovářem, až do odchodu do důchodu ale pracoval v Pozemních stavbách. V Mezirolí žije dodnes.