František Svátek

* 1945

  • „Kdo by se chtěl vracet do toho režimu, to ne... Akorát měl člověk takové ty emigrantské sny, to vás ještě odpuzovalo, zdálo se vám, že jste na Kulatým náměstí v Praze a jdou vás kontrolovat policajti, a vy nemáte papíry a oni poznají, že jste utečenec. Tak takovéto sny člověk měl, vždycky se zpotil a probudil...“

  • „Já jsem v tom byl trošku jinej, mě ho bylo strašně líto. Chápal jsem to, že to byl extrémní protest, ale bylo mi naprosto jasné, že se tím nic nezmění. Když si myslel, že tím vyburcuje ty lidi, tak si pamatuji, že jsem šel v tom průvodu, koukal jsem na tu fotku a bylo mi ho opravdu líto a těch rodičů, protože jsem si říkal: Hochu, ale vždyť to jsi mohl vědět, že to s nikým nepohne. V zahraničí to samozřejmě udělalo daleko větší rozruch než u nás, ale ty lidi se znormalizovali okamžitě sami...“

  • „Byl to blbý pocit. Naši se mezitím přestěhovali do Mšena u Mělníka, tak si pamatuji, jak přes to Mšeno šli polští vojáci. Člověk cítil, jak to mají chlapi vrozené, kdyby tehdy někdo bejval přišel a řekl, že tady máme zbraně a jdeme bojovat, tak v ten moment by mi bylo jedno, jestli bych přišel o život. Člověk cítil to bezpráví, že vám někdo vleze domů, to bylo blbý.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 29.01.2025

    (audio)
    délka: 01:28:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 27.05.2025

    (audio)
    délka: 01:07:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bez tvorby nemá život smysl

František Svátek v roce 1974
František Svátek v roce 1974
zdroj: Archiv pamětníka

František Svátek se narodil 2. prosince 1945 v Táboře. Ač měla rodina křesťanské kořeny, rodiče vstoupili do komunistické strany, aby měli klid. Přesto musel otec opustit místo ředitele školy a rodina se přestěhovala až do pohraničí. Pamětník absolvoval v roce 1963 Průmyslovou školu jaderné techniky v Praze, obor konstrukce jaderných zařízení. Již během studií se věnoval kresbě. Po střední škole vystřídal krátce několik pracovních pozic, ale složil přijímací zkoušky na uměleckou SUPŠ sochařsko-kamenickou v Hořicích. Zde se dle svého záměru naučil sochařskému řemeslu. V letech 1968 až 1973 studoval na AVU restaurátorství a sochařství, kde se seznámil se svou budoucí ženou Barborou Blahutovou. V roce 1974 spolu emigrovali do Itálie a v roce 1975 získali azyl v Německu. Později se však do Itálie vrátili, protože obdrželi výběrové stipendium. František Svátek se věnoval restaurátorství a získal na tomto poli velkou prestiž, pracoval na mnoha zajímavých zakázkách. Přesto jej vždy nejvíce lákala volná tvorba, které se časem také mohl začít věnovat. Pro jeho práci je typická hra živlů a kamene, proslavil se mimo jiné tzv. kinetickými fontánami. Jeho díla lze najít po celém světě, včetně Japonska nebo Švýcarska, Itálie a Německa. Od devadesátých let má mnoho realizací i ve své původní domovině. Do České republiky se František Svátek natrvalo vrátil v roce 1999, v době natáčení bydlel ve Vlastiboři a se svou ženou Barborou Blahutovou má dvě dcery.