Marie Suchánková

„Asi tak čtrnáct dnů před ukončením války jsme museli uvolnit radnici okresnímu hejtmanovi z Uherského Hradiště. Jmenoval se, tuším, doktor Fajke. Byl to Němec. Spolu s dalšími utíkal před frontou. Z Hradiště se posunuli k nám a na naší radnici vegetovali více než týden. Když jsme po válce přišli na radnici, našli jsme v kanceláři starosty nepředstavitelnou spoušť. Na zemi bylo plno rozbitého skla. Všude se povalovaly orlíčky odtržené z jejich uniforem. Takovou spoušť jsem ještě neviděla. Byli jsme tam všichni zaměstnanci a hned jsme začali uklízet. A tajemník Lablena říká: ‚Kam jsem jenom dal ten obraz prezidenta Beneše?‘ Nakonec jsme ho objevili na svém místě v rámu v zasedací místnosti. Jenomže byl po celou válku přelepený Hitlerem.“

„Tatínek přišel ve tři hodiny ráno, lehl si v kuchyni na postel a říká: ‚Tak jsem jim to podepsal, protože mi říkali, že se může stát, že Jarek neudělá maturitu.‘ To víte, ta škola byla pro rodiče zátěž, protože tenkrát se všechno platilo. A bydlení ve Vsetíně každý měsíc. A teď by to mělo přijít nazmar? Tenkrát jsem poprvé viděla tatínka plakat. Tekly mu slzy. Už jsme do rána nespali. Tatínek dělal vždycky všechno poctivě. Když jsme ještě hospodařili sami, dávali nám každý rok jiné pole. To znamenalo pole vyčistit, vybrat kamení, aby se tam něco urodilo. A příští rok zase znovu. Tak oni trápili lidi, aby šli do toho JZD.“

"Tak oni je dali do márnice na hřbitov a my děcka jsme večer ještě nahlíželi. Jeden byl černoch a jeden byl bílý. Leželi tam, tam jsou dva pitevní stoly v té márnici. Tož tam jsme nakukovali, vysazovali se jeden na druhého. Taky jsem toho byla účastna. A naši kluci letěli až k té Americe [pole, na kterém bombardér přistál]. A náš soused, Jenda Krčmář, ten udělal obrázky a my jsme to potom spolu vyvolávali."